ČÁST

PROGRAMU

FORMA

METODA

OBSAH

1

individuální

(15 minut)

inscenační

Účastníci mají vybrat a představit si jednu z domácích prací, se kterou (alespoň občas) pomáhají. Součástí přípravy bude zamyšlení, jak tuto činnost předvedou pantomimicky.

Účastníci postupně přehrávají připravené aktivity (domácí práce) – pantomimicky, tedy beze slov. Ostatní hádají, o jakou jde činnost. Po uhodnutí činnosti se název napíše (nebo jednoduše nakreslí) na tabuli/flipchart. Když se bude stejná činnost opakovat i u dalších účastníků, je možné dělat u této činnosti čárky. Ideální je, aby každý vymyslel ještě další aktivity než jen ty, které už byly předvedené.

2

skupinová

(5 minut)

diskuzní

Následně proběhne rekapitulace minulého programu Pomoc doma I a vyprávění zážitků z příp. domácího úkolu (nabídnout doma některému členu pomoc s aktivitou). 

3

skupinová

(5 minut)

vysvětlení

Vedoucí v tuto chvíli shrne, jaké domácí činnosti byly v úvodu předvedeny a kolik z účastníků se na nich doma podílí. Následně se účastníci podívají do tabulek Skřítků z minulého programu a zkontrolují, zda seznam předvedených aktivit sedí se seznamem, který mají ve své tabulce.   Následně vyberou dvě či tři aktivity, které účastníci dělají nejčastěji, tedy má je ve svých tabulkách nejvíc účastníků.

4

skupinová

(15 minut)

diskuze

Nad „nejpopulárnějšími“ aktivitami proběhne diskuze. Každý účastník nejprve samostatně napíše na připravený papírek číslo – kolik minut daná činnost podle něj trvá. 

Poté se účastníci mají za úkol seřadit do řady vedle sebe dle údajů na papírku - od nejmenšího až po největší číslo času trvání činnosti. 

Vedoucí (po sečtení všech „ušetřených“ časů) pak vede reflexi, co takový ušetřený čas pro rodiče, popřípadě prarodiče, znamená. 

Poté se účastníci postaví do jedné řady vedle sebe a vedoucí se účastníků ptá, jak rodinní účastníci oceňují jejich spolupráci na domácích pracích. Účastníci sdělují různé druhy ocenění. Všichni, kteří souhlasí (jsou doma stejně oceňováni), udělají krok vpřed. 

Účastníci následně ukážou (např. formou teploměru – viz metodická část) míru své spokojenosti s oceněním.

Vedoucí v závěru vede diskuzi, jak by si účastníci přáli, aby byli doma oceňováni, a jaké ocenění považují za nejcennější.

5

skupinová

(5 minut)

závěr

Vedoucí shrne diskuzi a jako doplnění může zadat na doma úkol z metodické části.

ČÁST

PROGRAMU

FORMA

METODA

METODICKÉ POZNÁMKY

1

individuální

(15 minut)

inscenační

Vhodné je účastníkům doporučit, ať si vyberou více činností, ať pak nejsou překvapení, když se jejich nápad už objeví. Pomocí při výběru jim může být tabulka z předchozího programu Pomoc doma I. Zároveň je určitě možné předvést stejnou domácí práci znovu jako někdo jiný.

Vhodné je nevyvolávat, ale říct, že postupně činnost předvedou všichni. Předpokladem k úspěchu je bezpečné, empatické prostředí. Je-li ve skupině silný introvert, není nutné, aby činnost předvedl.

Vedoucí také může účastníky vybídnout, aby se podívali do tabulky činností z minulého programu Pomoc doma I, zda se na některou aktivitu nezapomnělo.

2

skupinová

(5 minut)

diskuzní

Rekapitulaci minulého programu Pomoc doma I a diskuzi nad zážitky z pomoci je potřeba moderovat, aby neprobíhala příliš dlouho.

3

skupinová

(5 minut)

shrnutí

Výběr nejčastějších aktivit může proběhnout hlasováním – např. kdo má danou aktivitu ve své tabulce, se postaví / dřepne si / zvedne ruce nad hlavu. Počty se zapisují k jednotlivým činnostem a poté se vybere ta nejčastější. 

Vedoucí dává pozor na to, aby každý účastník měl ve vybraných aktivitách alespoň jednu, kterou dělá. 

4

skupinová

(15 minut)

diskuze

Čas trvání činností

Každý účastník zapisuje na svůj papírek čas, který mu vykonávání vybraných činností zabere. Lze napsat číslo pro každou činnost zvlášť, nebo dohromady pro všechny činnosti. Řazení účastníků pak probíhá buď jednou (pro všechny činnosti dohromady), nebo pro každou činnost zvlášť. 

V následné diskuzi je třeba být připraven na nefungující rodiny, případně střídavou péči či jiné rodinné uskupení (například i pěstounská péče atd.)

Návodné otázky k diskuzi:

Která činnost pro vás byla překvapením?

Co to pro rodiče/prarodiče znamená, když jim ušetříte čas tím, že jim pomůžete s danou činností?

Odměňování

Pokud sami účastníci nepřijdou na různé způsoby ocenění, může je vedoucí sám navrhovat ( např. úsměv, ukázat palec nahoru, říct “děkuji”, obejmutí, pusa, pohlazení, sladkost či jiná dobrota, hračka či jiná drobnost, peníze, výlet, společně strávený čas).    

Návodné otázky k diskuzi:

Jak byste si přáli, aby vás rodiče/prarodiče oceňovali za pomoc?

Jaká odměna za práci je pro vás nejcennější?

Míru své spokojenosti s oceněním ukáží účastníci pomocí teploměru:

aktivita Teploměr – vedoucí vysvětlí, že na položenou otázku se odpovídá zvednutím jedné ruky. Když je ruka na zemi, znamená to 0 / nic / hrozné. Když je ruka nejvýš, kam člověk dosáhne, pak je to 100 / super / lepší to být nemůže. Ruka samozřejmě může být kdekoliv mezi těmito dvěma extrémy. Kdyby měl někdo ruku hodně nízko, je vhodné to s ní(m) probrat mezi čtyřma očima. Jde o to, že ruka na 0 či v její blízkosti nám napovídá, že něco v dané domácnosti může být uchopeno jinak. Rozhovorem s dítětem v bezpečném prostředí (o samotě, resp. bez zvědavých uší ostatních) můžeme identifikovat, co by se mohlo změnit. Je pak vhodné toto citlivě probrat i s dospělým zástupcem domácnosti.

Alternativní aktivita – Škála: V prostoru se určí dvě místa (dle počtu dětí dostatečně od sebe vzdálená), která jsou podobnými extrémy jako v případě Teploměru. Např. u okna je 0, u dveří je 100. Děti si pak stoupnou kdekoliv mezi těmito dvěma konci, čímž vyjádří svou odpověď. 

5

skupinová

(5 minut)

závěr

Závěr z diskuze: Když pomůžeš, zbude rodičům čas na hraní s tebou či na odpočinek – nebudou nervózní, budou odpočatější, budou mít dobrou náladu, radost, a tak i ty budeš spokojen. A i to se to šíří dál a dál – jako když se na někoho usměješ a on se pak usměje na někoho dalšího.

Doplňující část: Je možné dát účastníkům za úkol si doma změřit, jak dlouho jim vybraná činnost opravdu trvá, kolik času svým blízkým svou pomocí opravdu ušetří. Mohou to porovnat s číslem, které si napsali na papírek. Byl jejich odhad správný? Lišil se o hodně? Své zjištění mohou představit ostatním na dalším setkání.