ČÁST

PROGRAMU

FORMA

METODA

OBSAH

1

skupinová

(15 minut)

didaktická hra

Vedoucí zahájí program úvodní hrou, kdy dá každému účastníkovi vytáhnout lísteček s úkolem, který musí po celou dobu konání hry účastník plnit – příloha č. 3. 

Žádná jiná pravidla hry neexistují. 

2

skupinová

(5 minut)

diskuzní

Zážitek z proběhlé hry je třeba reflektovat, např. pomocí škály:

Kdo byl s průběhem hry a výsledkem spíše spokojený? Kdo spíše ne?  Lze vizualizovat pomocí škály – vyzveme účastníky, aby se postavili kamkoli na imaginární čáře přes místnost (na jedné straně „spokojení“, na druhé „nespokojení“), poté je můžeme vybídnout k tomu, aby vysvětlili, proč stojí právě tam.

Nebo klasická reflexe např. v kroužku:

Jak ses při hře cítil/a? Vznikl při ní nějaký nepříjemný moment?

Kdo byl s průběhem hry a výsledkem spíše spokojený? Kdo spíše ne? Proč?

3

skupinová

(10 minut)

brainstorming

Navážeme na hru a reflexi komentářem, že ve hře usiloval každý o něco jiného. Prosazení vůle jednoho ale pro druhého znamenalo prohru, a když si každý dělá, co chce, nutně to pro někoho bude nepříjemné. 

Na flipchart napíšeme „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ a vyzveme účastníky, aby si vybavili reálné situace (doma, ve škole, s kamarády, v oddíle), kdy na sebe naráží svobody různých lidí. Příklady mohou účastníci psát na lepítka, která následně přilepí na společný flipchart.

Následně shrneme, které situace se nám tady vyskytují, co mají společného, v čem se liší.

4

práce ve dvojicích

(30 minut)

inscenační

Vedoucí další část zahájí slovy: 

„V úvodní hře bylo zřejmé, o co komu šlo, ale v běžných situacích to tak většinou není, protože jsou složitější. Pokud chceme takové situace vyřešit, je potřeba tomu druhému dobře vysvětlit, co potřebujeme a proč. S průběhem a výsledkem hry nebyli všichni spokojení, nicméně ve vztazích chceme zachovat spokojenost a tedy i najít řešení, které je dobré pro všechny. Jak na to? Pojďme si zkusit zahrát situace ze života tak, aby z nich nikdo neodcházel poražený, tedy aby skončily pro obě strany kompromisem.“

Účastníci se pak rozdělí do dvojic, vyberou si reálnou situaci napsanou na lepítkách v předchozí části, kterou ztvární. Na přípravu mají dvojice 5 minut. Každá dvojice může sehrát scénku na jiné téma. 

Po každé scénce si účastníci společně pojmenují klíčové momenty, které vedly ke kompromisu, tedy pomocí čeho se povedlo dojít ke kompromisu. Vše zapisuje vedoucí na flipchart.  

5

skupinová

(20 minut)

diskuzní

Vedoucí s účastníky diskutuje nad proběhlými scénkami:
Reagovali byste podobně jako / jinak než postavy ze scének?

Napadlo vás ještě nějaké jiné řešení?

Které řešení by nejvíce vyhovovalo vám?

Které další situace (minulé nebo současné), kdy do sebe narážely svobody lidí, si vybavíte? 

Jak byste je řešili?

Po skončení reflexe se účastníci společně pokusí zformulovat na flipchart doporučení postupu, jak dojít v takových podobných situacích ke kompromisu. 

Nakonec vedoucí účastníky seznámí s doporučeními z knihy T. Gordona (příloha č. 1), která mohou na flipchart doplnit k těm svým. 

Otázky k závěrečné diskuzi:

Které doporučení vám připadá nejdůležitější? Proč?

Co by se mohlo stát, kdybychom tato doporučení v komunikaci nedodržovali?

6

individuální

(10 minut)

práce s textem

Vedoucí napíše na čistý flipchartový papír 3 otázky. Účastníci si vyberou jednu z otázek napsanou na flipchartu a pod ni zapíší svou odpověď.

Co budu dělat jinak, až příště dojde ke střetu svobod?

Co si z aktivity odnáším?

Jaké doporučení bys dal někomu, jehož svoboda je v konfliktu se svobodou druhého?

ČÁST

PROGRAMU

FORMA

METODA

METODICKÉ POZNÁMKY

1

skupinová

(15 minut)

didaktická hra

Cílem úvodní hry je vytvoření zážitku, se kterým se bude dále pracovat. Hra bude fungovat lépe, když se nám při vysvětlování podaří namotivovat účastníky, že svůj úkol musí splnit „za každou cenu“, protože „jde o všechno/čest“ atp. Jedná se o protichůdné úkoly, kdy např. jeden účastník bude všechny ostatní vyhánět ven a jiný zase z venku dovnitř atd; úkoly jsou voleny protichůdně, aby mohla být reflexe z této hry použita v další části programu. Při této hře skoro vždy dochází k tomu, že si účastníci navzájem brání v pohybu nebo se jinak fyzicky omezují. Přestože jde o hravou aktivitu, je možné, že pro některé účastníky bude nekomfortní – je třeba celou situaci monitorovat, umožnit některým účastníkům přestat hrát nebo vhodně usměrnit některé situace.

Účastníky také můžeme k výkonu motivovat např. nějakou sladkostí pro výherce (čokoláda aj...).

2

skupinová

(5 minut)

diskuzní

Cílem reflexe je odvětrat případné negativní emoce a uvědomit si, že i když hra neměla žádné oficiální výherce nebo poražené, pravděpodobně ne všichni byli s výsledkem spokojeni, protože se jim nedařilo úkol splnit. Mluvit o negativních emocích je těžší, než mluvit o těch pozitivních – není nutné účastníky do sdílení nutit, ale je dobré vytvořit takovou atmosféru a ptát se takovým způsobem, aby mohly zaznít.

Další možné formy reflexe:

„mluvící kámen“ – mluvit (odpovídat na otázku) může jen ten, kdo má právě v ruce „mluvící kámen“ (určitý předmět) – účastníci si jej předávají / kutálejí / kolují.

3

skupinová

(10 minut)

brainstorming

Průvodní komentář a citát slouží k tomu, aby si účastníci vytvořili spojení mezi zážitkem ze hry a vlastním životem.

Při brainstormingu povzbuzujeme účastníky, aby vymysleli co nejvíce příkladů.

Závěrečné shrnutí má postihnout společné znaky (např. to, že v každé situaci je někdo nespokojený, protože nemá to, co by chtěl) a odlišnosti (někdy jsou aktéři na stejné úrovni, někdy ale má jeden vyšší postavení nebo víc moci než ten druhý).

Příklady situací, kdy na sebe naráží svobody různých lidí včetně jejich řešení – příloha č. 1 (2. strana) 

4

práce ve dvojicích

(30 minut)

inscenační

Pro scénky je vhodné využít ty situace, s nimiž přijdou sami účastníci, příp. lze použít výše nastíněné příklady situací.

Dle nastavení a schopností skupiny můžeme zvolit jinou formu zpracování situací. Místo hraní scének mohou dvojice nakreslit komiks do předem připravených okének – viz příloha č. 2. V tomto případě pak své komiksy po nakreslení připevní v prostoru na viditelné místo, aby si je účastníci mohli prohlédnout. 

5

skupinová

(20 minut)

diskuzní

Zpracovaná příloha č. 1 s jednotlivými doporučeními slouží pro vedoucího jako vzor, ke kterému má účastníky během diskuze dovést. Doporučení T. Gordona pak vedoucí v závěru účastníkům představí jako doplnění těch, která zformulovali sami. 

V reflexi je dobré upozornit na to, že v některých situacích se může vyskytovat nerovnocenný vztah (rodič-dítě či student-učitel) a že ne vždy je možné toho druhého motivovat k dohodě – ale pomocí uvedených doporučení je rozhodně možné druhého k dohodě asertivně vybídnout.

6

individuální

(10 minut)

práce s textem

Účastníci také mohou psát odpovědi na post-ity (lepítka) a lepit je k jednotlivým otázkám.