Pomůcky a materiál

• text o projektech rozvojové spolupráce (Příloha 1) – pro každého účastníka a účastníci jeden
• tři fotografie z rozvojových projektů (Příloha 2) – pro každou skupinku
• 3–5 čistých kartiček na účastníka a účastnici (např. rozstříhaný papír A4 na 8 částí)
• mapa světa
• lze také použít doplňující fotografie z rozvojových projektů (Příloha 3 na CD-Romu) – lze vytisknout jednou či ukázat účastníkům a účastnicím na data projektoru
• lepítka

Obsah programu

Doba trvání aktivity je 45 minut.

Postup

Účastnice a účastníci vytvoří dvojice (nápady na rozdělení naleznete v úvodu knihy). Požádejte je, aby odpověděli na tři otázky níže. Otázky můžete pro přehlednost přepsat na tabuli. Dejte účastníkům a účastnicím časový limit tři minuty. V případě, že některé dvojice skončí dříve, rozdělte je a spojte s jinými dvojicemi.

1. Z čeho obvykle máte radost? Co vás těší?
2. Co vás trápí? Z čeho míváte někdy těžkou hlavu?
3. Co děláte, když vás něco trápí? Jdete za někým v takových situacích? Pokud ano, za kým?

Poté co účastnice a účastníci domluví, zeptejte se, zda někdo z nich chce sdělit své odpovědi celé skupině. Pokud ne, tak účastníky a účastnice jmenovitě nevyvolávejte a pokročte dále.

Prozraďte účastníkům a účastnicím, že pro ně máte připravené fotografie ze tří zemí: Vietnamu, Filipín a Indie. Ověřte si, že účastníce a účastníci vědí, kde na mapě tyto země naleznou a jaká jsou jejich hlavní města.

Rozdělte účastníky a účastnice do skupinek po 3–5 žácích. Každé skupince rozdejte tři fotografie (Příloha 2) a jeden čistý papír A4. Na tabuli nakreslete tabulku, kterou si každá skupinka zkopíruje na svůj papír:

• 3 řádky - Co je může trápit? / Jaké problémy asi mají? / Jak mohou řešit tyto problémy?
• 3 sloupce - Foto 1 (Vietnam) / Foto 2 (Indie) / Foto 3 (Filipíny)

Dejte účastníkům a účastnícím časový limit 5–8 minut na prohlížení fotek a vyplnění tabulky. Řekněte jim, že mohou vpisovat jakékoliv nápady a domněnky.

Poté co skončí, začněte od fotky č. 1 a vyzvěte skupinky, aby sdělily své nápady celé skupině.

Sdělte účastníkům a účastnicím, že se nyní dozvědí více informací o každé z fotografií. Před tím, než každému z nich rozdáte text (Příloha 1) a 3–5 prázdných kartiček, vysvětlete účastníkům a účastnicím, jakou metodou budou pracovat. Každý účastník a účastnice si bude číst text, a pokud ho nějaká věta či část textu zaujme, připomene mu něco, najde tam něco překvapivého, vypíše si to na jednu stranu kartičky. Poté na druhou stranu písemně vysvětlí, proč si tuto část textu vypsal. Je důležité, aby účastníci a účastníce psali celé věty a ne pouze slova – např. Tato věta mi připomněla... Překvapuje mě... Nerozumím... Nesouhlasím... Zaujalo mě to, protože... atd. Stačí, když si každý z textu vypíše alespoň tři kartičky, např. ke každému z projektů jednu. Na každé kartičce bude tedy jedna věta či část textu a na druhé straně důvod, proč si ji účastník a účastníce vypsal. Povzbuďte účastníky a účastnice, aby si kartičky psali rovnou při prvním čtení a ne až po přečtení celého textu. Stanovte limit 10 minut. Vy jako organizátor si taktéž můžete psát své vlastní kartičky – účastnice a účastníky to povzbudí a navíc je budete moci s nimi později sdílet. Tato metoda čtení pomáhá žákům hledat v textu pro ně důležitá či nejasná sdělení a hledat jejich jádro, ke kterému formulují svůj vlastní názor.

Objasněte účastníkům a účastnicím metodu „Poslední slovo mám já“. Budete postupně od začátku procházet celý text, a pokud si někdo v dané části vybral nějakou větu či delší část a chtěl by to sdílet s ostatními (opět platí pravidlo nevyvolávat jmenovitě), vybídněte jej, aby přečetl větu, kterou si doslova vypsal na kartičku. Nazývejme tohoto účastníka například Honza. Poté, co Honza dočte, vyzvěte ostatní účastníky a účastnice, aby odhadovali, proč si myslí, že si Honza vypsal právě tuto část textu. Můžete začít tím, že se zeptáte, zda si někdo vypsal to samé, a pokud ano, tak z jakého důvodu si dotyčný myslí, že si to Honza také vypsal. Pro dotyčného může být jednodušší odhadnout Honzovy důvody. Požádejte jej, aby své domněnky adresoval přímo k Honzovi (např. „Honzo, myslím si, že sis to vypsal, protože...“). Poté se ptejte i ostatních ve skupině, proč se domnívají, že si Honza vybral tuto část textu. Je důležité, aby během tohoto vžívání do pocitů a myšlení Honzy Honza ani neverbálně nekomentoval, zda domněnky spoluúčastníků jsou správné, či ne. Pokud se hlásí víc účastníků a účastnic, Honza si sám vyvolává své spoluúčastníky a spoluúčastnice. Poté, co se vyjádří všichni ti, kdo chtějí, uplatní se doslova princip „poslední slovo mám já“ a Honza přečte druhou stranu své kartičky. Upozorněte ho, že nemá reagovat na komentáře ostatních ani pozměňovat svou odpověď, ale opravdu přečíst jen to, co si přesně zapsal. Tímto se diskuse ukončí a nikdo se už k Honzovu důvodu nesmí vyjadřovat. Pak můžete postoupit dále v textu a jiný účastník a účastníce může přečíst, jakou větu si vypsal on. Tato metoda pomáhá účastníkům a účastnicím zbavit se ostychu říci svůj názor přede všemi, rozvíjet naslouchání a vciťování se do druhých a ukazovat rozmanitost v myšlení a vnímání jednotlivých účastníků a účastníc.

Pokud budete mít dostatek času, doporučujeme účastníkům a účastnicím nyní ukázat další fotografie ze zmíněných třech projektů. Naleznete je na přiloženém CD-Romu (Příloha 3).

Dále můžete rozdat každému účastníkovi a účastnici 2–4 lepítka a dát účastníkům a účastnicím možnost na každé z nich napsat jednu otázku k tématu, která je během hodiny napadla a rádi by na otázku znali odpověď. Pak vyvěste jejich otázky na zeď či na tabuli a společně se s nimi domluvte, jak budete vyhledávat odpovědi. Jednou z možností je, že účastnice a účastníci, kteří budou mít chuť, si některou z otázek vyberou a vyhledají odpověď do příště doma.

Nyní se vraťte společně k tabulkám, které účastníce a účastníky vytvořili na začátku hodiny, a položte účastníkům a účastnicím následující otázky: Jaký hlavní problém či jaké problémy ke každé fotce byly v textu popsány? Jakým způsobem byly tyto problémy řešeny? Jaké rozvojové projekty jsou v textu zmíněny? Kdo by se měl podle vás podílet na podobných projektech? Kdo by měl pomáhat lidem v podobných situacích? Co myslíte, že vede mladé lidi k tomu, aby pracovali jako dobrovolníci v rozvojových projektech? Dovedete si sami sebe představit v jejich roli? Jaké by to bylo?

Na úplný závěr zařaďte reflexi, která účastníkům a účastnicím uzavře celou hodinu a přispěje k uvědomění důležitosti vztahů a spolupráce mezi lidmi a zeměmi. Pokud máte k dispozici méně než pět minut, požádejte účastníky a účastnice, aby vytvořili dvojice a zodpověděli spolu následující otázku: Jak důležité je podle vás, aby lidé a země spolupracovali a navzájem si pomáhali? Co to lidem či zemím může přinést? Pokud některá z dvojic skončí diskusi rychleji než ostatní, spojte ji s jinou dvojicí. Máte-li na reflexi více času, zařaďte metodu volného psaní (instrukce naleznete v úvodu knihy).

Metodické poznámky

Poznámka

Pokud máte obavy, že se svými účastníky a účastnicemi nestihnete v 45 minutách všechny zmíněné části (přičemž reflexe je brána jako nejdůležitější část celé hodiny), můžete pracovat pouze s dvěma projekty (Vietnam, Indie). Účastnice a účastníci tedy budou na začátku ve skupinkách pracovat pouze s dvěma fotografiemi a text se zkrátí o jeden projekt.

Infobox

Dobrovolník je člověk, který vykonává činnost ve prospěch druhých bez nároku na finanční odměnu. Častým typem dobrovolnictví je zapojení do činnosti neziskové organizace (někdy také nazýváno formálním dobrovolnictvím). Mnozí lidé však také „dobrovolničí“ méně formálně, ať už jednotlivě nebo jako součást skupiny. Motivace každého člověka k dobrovolné práci je různá – často se ovšem jedná o kombinaci následujících faktorů:

-Altruismus – dobrovolník chce být užitečný ostatním.

-Smysl služby – někteří dobrovolníci vidí spolupráci v komunitě jako zodpovědnost, kterou přináší občanství. V tomto případě se často dobrovolníci necítí být dobrovolníky.

-Náboženské přesvědčení – mnoho náboženství vnímá službu ostatním jako duchovní povinnost nebo prostředek k dosažení vyššího duchovního postavení.

-Finanční zisk – pokud je služba motivována finančně, není člověk chápán jako dobrovolník. Přesto jsou některé organizace schopny hradit výdaje dobrovolníků či poskytují stipendia nebo honoráře.

-Profesionální zkušenost – dobrovolnictví nabízí zkušenost, kterou je možno zahrnout do profesního životopisu, a zvýšit tak svou hodnotu pro zaměstnavatele.

-Společenské důvody – dobrovolnictví je vhodným způsobem k poznání nových lidí a navázání nových přátelství.

Rok 2001 byl OSN vyhlášen Mezinárodním rokem dobrovolníků. Pátý prosinec byl vyhlášen Mezinárodním dnem dobrovolníků.

Příklady organizací sdružující dobrovolníky:

-INEX-SDA je nevládní nezisková organizace působící v ČR od roku 1991 v oblasti mezinárodního dobrovolnictví. Organizace zprostředkovává dobrovolnické projekty po celém světě a pro zahraniční zájemce organizuje podobné pobyty v ČR. Ročně vyšle do světa na krátkodobé či dlouhodobé projekty kolem 700 dobrovolníků a pro 400 zahraničních zajišťuje program v České republice.

-GLEN je mezinárodní program globálního rozvojového vzdělávání. Účastníci programu, kteří úspěšně absolvují výběrové řízení, projdou dvěma mezinárodními týdenními semináři, na nichž jsou připravováni na tříměsíční práci v neziskové organizaci v rozvojové zemi. Účast v programu je dobrovolníkům hrazena.

Zdroje

Informace o projektech, autoři fotografií, účastníci dobrovolnických aktivit v jednotlivých zemích: Jiří Hájek, Petra Vymětalíková, Lenka Sobotová Aktivitu vložila organizace NaZemi, partneři projektu Skauti na Zemi, zkopírováno z: www.inexsda.cz/cs/rozvoj/GLEN – dobrovolnické aktivity www.rozvojovka.cz – informace o rozvojové spolupráci a globálních problémech www.inexsda.cz www.dobrovolnici.cz www.glen-europe.org

Autor