ČÁST

PROGRAMU

FORMA

METODA

OBSAH

1

skupinová

(5 minut)

didaktická hra

Uvedeme hru, ve které hraje významnou roli sluch a soustředění. V menší skupině rozdělíme účastníky do dvojic, jeden z dvojice si zaváže oči, zbytek se rozmístí po obvodu místnosti a začnou vydávat zvuky (např. aeiou, hlasy zvířat). Úkolem účastníků se zavázanýma očima je najít svého partnera z dvojice.

Ve větší skupině můžeme pustit sérii nahraných zvuků (např. déšť, vysavač), účastníci hádaj co je to za zvuk.

Následuje krátká reflexe hry:

Co bylo obtížné? 

Co vám ve hře pomohlo uspět? 

Jak jste poznali, že ostatní opravdu poslouchají?

2

frontální

(5 minut)

rozhovor

Oslím můstkem pomocí otázek pak přejdeme od poslouchání k naslouchání. V malé skupině (méně než 8 účastníků) můžeme diskutovat společně, ve větší skupině rozdělíme účastníky do dvojic nebo menších skupin – měli by se na odpovědích shodnout a následně je sdělit ostatním.

Otázky do rozhovoru:

Jaký je rozdíl mezi tím, když slyším a naslouchám?

Jak zjistíš, že ti druhý pozorně naslouchá? Co je potřeba k pozornému naslouchání?

3

práce ve dvojicích

(10 minut)

rozhovor

Účastníci se rozdělí do dvojic, jeden si zvolí téma a vypráví, druhý má za úkol naslouchat, poté si vymění role (po minutové přípravě a dohodě 2 × 2 minuty. Doporučíme, aby zvolené téma bylo spíš osobní než odborné, protože pro odbornou diskuzi se hodí jiné tipy.

Následuje společná reflexe ve dvojicích (položíme otázku a účastníci ji proberou ve dvojici a dobrovolníci poté sdílí s celou skupinou) nebo ihned v celé skupině (dobrovolně).

Otázky do reflexe:

Jak jste se cítili během a po rozhovoru v roli vyprávějícího / naslouchajícího? Díky/kvůli čemu to bylo?

Co se dařilo a nedařilo?

4

práce ve dvojicích

(15 minut)

diskuze

Sdělíme účastníkům, že teď společně prozkoumáme a zhodnotíme některé praktické tipy pro dobré naslouchání. Rozdáme do dvojic nebo malých skupin (max. o 4 účastnících) rozstříhaný papír s jednotlivými bublinami, na kterých je popsáno 9 tipů – viz příloha č. 1 (pokud potřebujeme více akčnosti, můžeme materiál vytisknout na barevné papíry a rozmístit je za území, kde se navzájem týmy chytají a vytahují si zastrčené šátky, popř. je můžeme umístit na těžko dostupná místa). 

Úkolem účastníků je seřadit tipy podle toho, jak důležité jsou podle nich pro dobrý rozhovor, pro to, aby se druhý cítil vyslechnut. Seřazují je do tzv. diamantu (v 1. řadě 1 papírek – nejdůležitější, ve 2. řadě 2 papírky, ve 3. 3, ve 4. opět 2 a v poslední 1 – nejméně důležitý, také viz obrázek v příloze č. 1). Motivujeme je k tomu, aby se na pořadí shodli a aby se snažili ostatním své hodnocení zdůvodnit.

Následuje reflexe:

Co je podle vás opravdu důležité a proč? 

Co se může stát, když to v rozhovoru dělat nebudete?

Co podle vás až tak důležité není a proč?

5

práce ve dvojicích

(10 minut)

rozhovor

Účastníci si vyberou 2–3 tipy, na jejichž dodržování se budou v následujícím rozhovoru ve dvojici soustředit a zopakují si rozhovor z 2. části programu (vyberou si jiné téma).

Alternativně může rozhovor probíhat ve trojici, přičemž ten třetí jen sleduje interakci dvojice a na závěr zhodnotí, nakolik se jim dařilo zvolené tipy uplatnit.

Otázky do reflexe:

Jak jste se tentokrát cítili během a po rozhovoru v roli vyprávějícího / naslouchajícího? Kvůli čemu to bylo?

Jaký byl váš rozhovor? Proč byl takový?

Který tip se vám podařilo využít a jak konkrétně?

Co si z aktivity odnášíte do svých dalších rozhovorů?

skupinová

(5 minut)

didaktická hra

Cílem hry je uvedení tématu a pozitivní naladění účastníků. Zároveň v ideálním případě dojdou účastníci k tomu, že k dobrému poslouchání (a naslouchání) je velmi důležité se soustředit.

frontální

(5 minut)

rozhovor

Opět v ideálním případě dospějí účastníci k tomu, že pokud naslouchají, jsou aktivní (ne jen pasivními příjemci), a že když dávají pozor, projeví se to také v jejich řeči těla a mimice (takové soustředění se pravděpodobně objevilo i během úvodní hry). Pokud k tomuto účastníci sami nedojdou, je možné jim tyto myšlenky nabídnout ke zvážení.

Je dost možné, že je napadnou i některé z tipů z aktivity č. 4 – to je skvělé, protože máme na co navázat a pokud účastníci už některé tipy používají, mohou se soustředit na ty „pokročilejší“. Na závěr rozhovoru můžeme shrnout, k čemu jsme společně došli a co zaznělo, a přejít k další části.

práce ve dvojicích

(10 minut)

rozhovor

Necháme účastníkům čas na volbu svého tématu, pokud je nic nenapadne, můžeme dát k dispozici návrh témat, vymyšlených nejlépe přímo pro danou skupinu. Lze použít i tato:

Co teď řeším

Co mě v poslední době potěšilo / naštvalo

Co mám rád na svých kamarádech

Někdo, koho obdivuju

Můj ideální den

Zážitek v dětství / ve škole / na táboře / jiný

Dáme účastníkům včas vědět, že už by se měli prostřídat, aby stihli obě role.

Je pravděpodobné, že účastníci dojdou k tomu, že se jim naslouchání příliš nedařilo, protože se příliš soustředili na své téma. Důležitou součástí této aktivity je právě reflexe, která nám pomůže pojmenovat silné a slabé stránky naslouchání. Právě slabá místa obvykle způsobí zvědavost nebo touhu je změnit a naučit se to – což přijde v další části.

práce ve dvojicích

(15 minut)

diskuze

Během aktivity mezi skupinami procházíme, a pokud je potřeba, pomáháme s porozuměním nebo s procesem rozhodování. Pokud se dvojice nebo skupina na pořadí neshodne, je to zcela v pořádku, hlavním cílem je jednotlivé tipy prodiskutovat a prozkoumat důsledky (ne)používání doporučení.

práce ve dvojicích

(10 minut)

rozhovor

Výhodou zpětné vazby ve dvojicích je, že si mohou dát konkrétní osobní zpětnou vazbu na to, jak se jim naslouchání dařilo. Při sdílení ve skupině se zase můžeme navzájem více obohatit. Ke sdílení motivujeme, rozhodně však nenutíme – někomu může stačit, že si aktivitu reflektuje sám pro sebe ve své hlavě.

Je možné se po čase (např. 2–3 týdny) k tipům vrátit a zhodnotit, jak se změnily naše rozhovory a které z typů přílohy č. 1 se nám daří používat – tím se efekt aktivity zvětší.