Stalo se vám někdy, že se vám něco nepovedlo a byli jste naštvaní? Nebo jste brečeli kvůli prohrané hře? Urazili se? Byli jste smutní? Ublížili jste někomu ve vzteku? Proč každý člověk reaguje na stejnou situaci jinak? A můžeme se svými reakcemi něco dělat, aby nebyly tak silné? Pojďme si představit, že naše emoce jsou nafukovací balónek. Pojďme zjistit, co se s takovým balónkem děje!

Výchovný cíl:  Účastníci si uvědomí, že každý člověk projevuje emoce jinak, a budou vědět, jak se s emocemi dá pracovat.
Doba trvání
Doba trvání 30-60 minut
Doba na přípravu
Doba na přípravu 0-15 minut
Místo konání
Místnost Místnost Louka Louka Les Les Hřiště Hřiště
Velikost skupiny
Velikost skupiny Družina/oddíl/třída (4-50)
Psychická náročnost
Psychická náročnost 3
Fyzická náročnost
Fyzická náročnost 1
Věk skupiny
Věk Vlčata a světlušky Věk 3.-5. ročník ZŠ

Pomůcky a materiál

nafukovací balonky (nejlépe pro každého účastníka 2), fixy, provázek, nůžky, flipchart, tvrdší papíry (čtvrtky)

Obsah programu

ČÁST

PROGRAMU

FORMA

METODA

OBSAH

1

skupinová

(15 min)

dovednostně-praktická

Účastníci mají za úkol vzpomenout si na různé situace, v nichž zažili něco příjemného nebo nepříjemného (např. při hře).


Vedoucí poté rozdá účastníkům balónky. Mají si představit, že nafouknutý balónek je jako hlava člověka. Pokaždé, když člověk něco zažije, balónek se víc nafoukne – čím silnější zážitek, tím větší přifouknutí.


Co by se stalo, když se balónek nafoukl až příliš? (Praskne.) Vedoucí to může vyzkoušet – fouká do balónku, až balónek praskne.)

Co je potřeba udělat proto, aby balónek nepraskl? Účastníci navrhují, co dělat (např. nenafukovat tolik nebo trochu vzduchu upustit) a sami si vyzkouší svůj balónek přifouknout a upustit z něj vzduch tak, aby byl opět v bezpečné velikosti.


Vedoucí účastníkům vysvětlí, že podobně to funguje i uvnitř člověka – když zažije něco silného (negativního i pozitivního), potřebuje to napětí nějak upustit, aby „nepraskl“, a tím upuštěním jsou různé projevy emocí.

Účastníci mají za úkol svůj balónek nafouknutý do bezpečné velikosti zavázat provázkem tak, aby se na něj dalo malovat. Poté na něj namalují obličej a pojmenují si ho.


Vedoucí s účastníky diskutuje, jak lidé různě projevují emoce, a zapisuje to na flipchart. Každý projev emoce účastníci na balonek znázorní fixou.

2

skupinová

(10 min)

hra

Účastníci si své balónky přivážou provázkem ke kotníku a zahrají si hru Šlapaná.

3

skupinová

(10 min)

diskuzní

V reflexi hry účastníci diskutují nad tím, jaké emoce se v průběhu či po skončení hry objevily, jak na ně oni sami reagovali a jak by mohli sami sobě i ostatním pomoci silnou emoci zmírnit a zvládnout.

4

individuální

(10 min)

samostatná práce

Účastníci dostanou pevný karton (čtvrtku), na kterou si nakreslí svého panáčka/panenku. Nemusí ho vybarvovat. Důležité je, aby byla postava velká přes celou plochu, tak, aby se na ni daly lepit samolepky. 


Vedoucí účastníkům navrhne, aby si panáčky vystavili v klubovně / školní třídě a aby se k nim společně vraceli vždy, když se při nějaké situaci objeví silné emoce. Ten, kdo během situace dokáže zvládnout své silné emoce nebo pomůže ostatním se zvládnutím jejich emocí, nalepí si na panáčka samolepku jako odměnu. 

Metodické poznámky

ČÁST

PROGRAMU

FORMA

METODA

METODICKÉ POZNÁMKY

1

skupinová

(15 min)

dovednostně-praktická

Je vhodné mít k dispozici více balónků pro případ, kdyby někomu praskl.


Při dofukování balónků je potřeba účastníky upozornit, aby byli opatrní, protože ho budou ještě potřebovat pro další činnost. Pokud i tak dojde k prasknutí balónku, účastník dostane nový.


Malování projevů emocí je individuální, ale každý účastník by měl vědět, co jeho malůvka značí. Pokud účastníci nevědí, jak projev emoce znázornit, lze jim poradit např. slza jako pláč, zamračená pusa jako smutek, blesk jako vztek, vykřičník jako křik apod. 

2

skupinová

(10 min)

hra

Šlapaná

Účastníci si na kotníky přivážou provázkem své balónky. Délka provázku mezi kotníkem a balónkem by měla být zhruba 30 cm.

Hra probíhá ve vymezeném hracím poli, kde se budou moci účastníci volně pohybovat. Úkolem všech hráčů je chránit si svůj balónek před zničením a zároveň šlapáním prasknout balónek ostatních hráčů. Hráči mohou používat jen nohy, nesmí si balónek držet rukama. Komu balónek praskne, jde z hracího pole pryč, hra pro něho končí. Vyhrávají poslední 2 hráči, kteří v poli zůstanou se svými zachráněnými balónky.  

3

skupinová

(10 min)

diskuzní

Reflexe po hře:

Co se vám na hře líbilo a co nelíbilo?

Jaké projevy emocí se během hry a po ní objevily?

Jak jste se cítili, když jste viděli projevy emocí svých spoluhráčů?

Jak jste na to reagovali? 

Líbilo se vám, jak se někdo při/po hře zachoval vůči druhému?

Dá se nějak pomoci sám sobě, abych se naučil/a silný projev emocí mírnit? 

Představte si, že jste hodně naštvaní/smutní/vytočení a křičíte/brečíte nebo mlátíte věcmi kolem sebe. Co by ostatní měli v tu chvíli udělat, aby vám pomohli emoci lépe zvládnout?


Je důležité, aby emoce u člověka proběhly. Dlouhodobé potlačování emocí totiž může přispět i ke vzniku některých psychických a psychosomatických obtíží.


Každý člověk projevuje své emoce jinak, v různé intenzitě, vliv má na to např. jeho povaha a temperament, ale i prostředí, v němž žije, jeho blízcí, od nichž se učí. To, že dítě reaguje na vzniklou situaci silným projevem emoce (velkým pláčem, křikem, uražením se, házením věcmi apod.) neznamená, že je špatným člověkem. Zvládat své emoce se člověk učí v podstatě celý život, není to dovednost, s níž by se narodil.


Problém je samozřejmě to, pokud svým silným emočním projevem ohrožuje sám sebe nebo ostatní, to v pořádku není a nelze to tolerovat.


Jak pomoci?

  • Zastavit se, uvědomit si svou emoci a pojmenovat si ji – co se mi to děje (jsem opravdu hodně naštvaný, zklamaný, smutný, vytočený…)
  • Přispět k regulaci vlastní emoce mohou člověku i relaxační techniky, které pomohou „upustit páru“ jinak. Jde např. o dechové cvičení – tzn. dýchání zhluboka a soustředění se na nádech a výdech – nebo svalové cvičení – tzn. cílené zatínání svalů a jejich následné povolování.  
  • Druhému člověku mohu pomoci tím, že projevím zájem a situaci pojmenují – např. „To tě muselo tedy pořádně naštvat!“, „To tě hodně mrzí, viď?“ či „Taková věc člověka musí vytočit.“ Někdy může druhému pomoci už jen samotný projevený zájem. 
  • Příliš intenzivní emoci člověka lze popsat i skrze své vlastní pocity – např. „Nebylo mi to příjemné se na to koukat.“ nebo „Bála jsem se, že někomu ublížíš.“ či „Vyděsilo mě, jak moc jsi plakala.“ Dávám tím druhému najevo, že mi to jednak není jedno a jednak že jsem jeho emoci vnímal/a jako příliš intenzivní.     

4

individuální

(10 min)

samostatná práce

Postavu panáčka/panenky je vhodné používat průběžně po situacích (např. po hře), v nichž se objeví silné emoce.


Pozn. Po takové situaci by měla vždy proběhnout reflexe, v rámci ní se lze vrátit k otázce zvládnutí emocí: 

Všimli jste si, že někdo zvládl své emoce lépe než v minulosti? 

Kdo a jak pomohl ostatním se zvládnutím jejich emocí? 

Účastníci by měli mluvit především o ostatních, ale mohou i o sobě.


O přidělení samolepky danému člověku by měli rozhodnout účastníci společně. Při předání a nalepení samolepky může vedoucí vyzvat ostatní, aby dotyčnému zatleskali.

Zdroje

FABER, Adele – MAZLISH, Elaine. Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly. Nakladatelství CPRES, 2012.

Relaxační techniky [online]. [cit. 2021-05-02]. Dostupné z: https://nevypustdusi.cz/2018/11/05/relaxacni-techniky/

lilka razitko

ZPĚT NA SEZNAM AKTIVIT

ZPĚT NA WEB PROJEKTU: skautingproskoly.cz

Tato aktivita je vytvořena v rámci projektu Skauting pro školy a je právě pilotována ve skautských oddílech. Zkus ji se svým oddílem nebo se svou třídou i ty a dej nám zpětnou vazbu.

Autor

Applová Věra