Aktivita s cílem zvýšit pravděpodobnost, že účastník poskytne první pomoc a zavolá záchrannou službu i cizímu člověku, který to potřebuje, a že jistěji rozezná život ohrožující stavy, kdy je nutné záchranku volat.
2. stupeň skautské stezky Vzduchu a ohně - úkol č. 10 Zajištění pomoci
ČÁST PROGRAMU |
FORMA |
METODA |
OBSAH |
1 |
SKUPINOVÁ 2 min. „ÚVOD DO AKTIVITY“ |
VYSVĚTLOVÁNÍ |
Vedoucí svými slovy představí, proč se tímto tématem budeme zabývat: „Čeká nás aktivita věnovaná úvodu k první pomoci. V první polovině se zkusíme vžít do role zachraňujícího a ve druhé pak zjistíme, které stavy určitě vyžadují zavolání záchranné služby. Pomoci člověku v nouzi je naší přirozeností. Chceme. Jenže ne vždy to uděláme. Není to totiž tak lehké, jak se na první pohled může zdát. Je zraněný? Jde mu o život? Co když mu víc ublížím než pomohu? A co když mu nic není a já se ztrapním? Určitě je tu někdo jiný, kdo mu pomůže lépe… Podobné myšlenky má každý, kdo stojí nad zraněným člověkem. Je to zcela normální. Pomáhat totiž může být těžké. Ale výsledkem může být zachráněný život, a to za to stojí. Pojďme si na začátek pomocí následující hry zkusit představit, jaké to může být.“ |
2 |
INDIVIDUÁLNÍ 20 minut |
PRÁCE S TEXTEM DIDAKTICKÁ HRA |
Každý účastník dostane vytištěnou první část příběhu (příloha č. 1).
V polovině třídy, klubovny, louky či lesa leží rozházené druhé části příběhu, otočené textem dolů, na rubu označené odpovídajícím číslem. Každý z účastníků si najde část, pro kterou se rozhodl. Přečte si ji a posléze se všichni sejdou v kroužku. Z každé skupiny odpovědí jeden účastník přečte „dokončení“, vedoucí případně přečte části, pro které se nikdo nerozhodl. Po přečtení následuje reflexe. Otázky k reflexi: Dokázali jste se vžít do role někoho, kdo by stál nad zraněným či člověkem v bezvědomí? Bylo to těžké? Proč? Bylo by to v reálu lehčí, nebo těžší? Co rozhodlo o osudu ženy v bezvědomí? Myslíte, že by to tak ve skutečnosti mohlo být? Co bylo těžkého (pokud něco) na rozhodnutí zavolat záchrannou službu? Popř. co by na tom mohlo být těžké v reálu?
Vedoucí shrne, co z reflexe vyplynulo. |
3 |
PRÁCE VE SKUPINÁCH 23 minut |
DIDAKTICKÁ HRA |
Rozdělíme účastníky na dvě až tři skupiny. Do ohraničeného prostoru (části třídy, klubovny, louky či lesa) rozmístíme vytisknuté a rozstříhané popisky stavů
Z každé skupiny vybíhá jeden účastník (při větším počtu dva) a hledá popis stavu, kdy je potřeba zavolat záchranku. Ten si zapamatuje (papírek nezvedá, nechává ho na místě!) a běží zpět k týmu, kde stav nadiktuje zapisovači. Aktivitu můžeme ztížit tím, že se účastníci v ohraničeném prostoru nebudou smět nadechnout – budou muset běžet na jeden nádech a opakovat při hledání „sto padesát pět, sto padesát pět, sto padesát pět...“ Pokud se nadechne, musí se ihned vrátit zpět k týmu. Když mají týmy „posbíranou“ většinu závažných stavů, hru ukončíme. Papírky posbíráme, sesedneme se kolem nich tak, aby na ně účastníci viděli, a diskutujeme o tom, které stavy tak jsou závažné, že ohrožují nás na životě a je nutné lidem v takovém stavu zavolat záchranku, a které tak závažné nejsou. Vedoucí shrne závěry z diskuse a podpoří účastníky, aby se nebáli volat na linku 155, neboť existuje spousta závažných stavů, kdy je její zavolání nutné, ale zároveň, aby se vždy zamysleli nad tím, zda stav nedokážou vyřešit třeba společně s dospělým. |
Během této aktivity dochází k rozvíjení kompetence k řešení problémů:
Při řešení problému účastník aplikuje získané vědomosti a dovednosti.
Postupuje systematicky při řešení problému, hodnotí dosažení dílčích cílů a stanovuje další.
ČÁST PROGRAMU |
FORMA |
METODA |
METODICKÉ POZNÁMKY |
1 |
SKUPINOVÁ 2 min. „ÚVOD DO AKTIVITY“ |
VYSVĚTLOVÁNÍ |
|
2 |
INDIVIDUÁLNÍ 20 min. |
PRÁCE S TEXTEM DIDAKTICKÁ HRA |
Poznámka pro vedoucího: Jde o úvodní aktivitu k tématu, jejím cílem je, pomocí hry pracující s představivostí a následné diskuze, uvědomění, co nám může bránit poskytnout (technicky velmi jednoduchou) první pomoc. Úvod k diskuzi po hře – je dobré, aby vedoucí přiznal nepřirozenost a nereálnost situace – účastníci byli omezeni ve svých činech pouze uvedeným výběrem, možná by někdo z nich udělal něco jiného. Taktéž pro někoho mohlo být těžké si danou situaci představit. Shrnutí diskuze může vypadat např. takto: Důvod, proč lidé nepomohou, je často strach – že udělám chybu, že se ztrapním, že to dopadne špatně. Je dobré účastníky ujistit, že strach, nervozita a stres jsou při setkání se zraněným či dokonce umírajícím člověkem naprosto normální a nikdo po účastnících nechce, aby se z nich teď stali superhrdinové bez emocí a citů. Nicméně jak sami viděli – vlastní první pomoc je technicky velmi jednoduchá, stačí vzít telefon a zavolat záchranku. |
3 |
PRÁCE VE SKUPINÁCH 23 min. |
DIDAKTICKÁ HRA |
Správné odpovědi: Kdy volat:
Kdy není nutné hned volat:
Závěr: V těchto aktivitách jsme mluvili o tom, co lidem brání poskytnout první pomoc ostatním. Řešili jsme také závažné stavy, ke kterým je důležité zavolat záchranku. Na to, jak probíhá hovor se zaměříme v příští lekci, kdybyste se však měli o volání záchranky dozvědět to nejdůležitější, bude to: volejte číslo 155 (případně přes aplikaci Záchranka), poslouchejte dispečera a odpovídejte na jeho dotazy. Nezavěšujte jako první. V příští lekci se dozvíte, proč to tak je a také si roli dispečera vyzkoušíte. |
Metodika této aktivity byla zpracována ve spolupráci se ZDrSEM – první pomoc zážitkem z. s.
ŠTĚPÁNEK, Karel a Jiří BÍLEK, Robert PLESKOT. První pomoc zážitkem. Brno: Computer Press, 2009. ISBN 9788025125649.
ZPĚT NA SEZNAM AKTIVIT
ZPĚT NA WEB PROJEKTU: skautingproskoly.cz
Tato aktivita je vytvořena v rámci projektu Skauting pro školy a je právě pilotována ve skautských oddílech. Zkus ji se svým oddílem nebo se svou třídou i ty a dej nám zpětnou vazbu.