Pomůcky a materiál

• 2 vedoucí 
• každý účastník má čelovku (pokud se hraje potmě) 
• lístečky se šiframi 
• hadrové koule (10x) 
• staré noviny (10x) 
• stopky/mobil/hodinky se stopkami
• vytištěné písničky, kytara 
• svíčka pro každého účastníka (dobrovolné, k posílení atmosféry) 

Symbolický rámec (Motivace)

Schůzka odkazuje k sametové revoluci, ta je červenou nitkou a příběhem propojujícím všechny aktivity. 

Obsah programu

1. Zahájení schůzky. Jednoho vedoucího pošleme napřed, ať ve stanoveném úseku poschovává barevné papírky se šiframi (příloha). Pak zahájíme schůzku, zatím neprozradíme téma, kterému se budeme věnovat, ale naznačíme, že během přesunu budeme trénovat naši skautskou všímavost a hledat tajné zprávy. Tyto tajné zprávy jsou velmi důležité pro naši zemi, úkolem šestek bude zjistit jak. Po nástupu přesun na místo, kde budou probíhat aktivity (v našem případě les směrem na Klokočnou). 
2. Tajné zprávy. Na začátku stanoveného úseku upozorníme šestky, ať hledají lístečky své barvy. Každá šestka má v úseku ukryto 6 lístků A6 nebo A7 ve své barvě, na nich jsou různými šiframi zašifrovaná hesla, která byla provolávána na demonstracích během Sametové revoluce. Jakmile šestky naleznou, luští (můžeme je pobídnout, ať si práci rozdělí, každý může luštit jeden lístek). Vítězí ta šestka, která jako první pojmenuje, že se jedná o hesla ze Sametové revoluce. Vysvětlíme význam jednotlivých hesel a krátce shrneme, co to vlastně byla Sametová revoluce. 
3. Demonstrace. Během luštění šifer jsme připravili koridor (simuluje ulici s vysokými domy). Můžeme využít lesní cestu, máme-li ji po ruce. Pak vylosujeme jednu šestku, která bude představovat VB. Ta dostane hadrové koule (každý jednu) a pendreky (stočené noviny). Vyhozené koule se nesmějí znovu sbírat. Rozmístí se podél vytyčeného koridoru (v lese se mohou ukrýt). Ostatní budou představovat demonstranty a na pokyn vyrazí stanoveným koridorem za provolávání před chvílí rozluštěných hesel. Mohou si zažít, jak se hesla dynamicky mění -- chvíli křičí jedno, pak někdo další začne další heslo. Příslušníci VB mají za úkol pozatýkat co nejvíce demonstrantů -- zásah hadrovou koulí znamená zásah gumovým projektilem (=zatčení), 3 rány pendrekem znamenají zatčení. Zatčeného musejí odvést (nebo odnést) do antona, který je 10-15 metrů opodál (to je zdrží, aby nepozatýkali úplně všechny). Pokud jsou účastníci dostatečně herně zralí, mohou VB zatýkat i zápasem (demonstranta položí na zem a/nebo odnesou do "připraveného antona"). Hra je omezená buď časem, nebo cílovou destinací demonstrantů. Zatčení se přesouvají do vazby, demonstranti zůstávají v cíli. Je vhodné, aby mezi zatčenými demonstranty byl i jeden vedoucí. 
4. Ve vazbě. Od této chvíle probíhá činnost paralelně ve dvou skupinách. VB připraví vězení (sváže své uzlovačky kolem skupiny stromů ve výšce pasu) a následně zatčené ve vězení trápí "tresty". To znamená, že jim vždy na 2 minuty uloží provádět nějaký cvik (např. dřepy, kliky, žabáky, pohodování na místě, stání v nepříjemné poloze,...). Po dvou minutách trestu vždy následují dvě minuty odpočinku. Příslušníci VB se v ukládání trestů střídají, cviky se nesmějí opakovat. Zadržený vedoucí provádí cviky s ostatními (tím je motivuje, aby do toho šli a neflákali to). 
5. Další zadržení. Zbytek skupiny (přeživší demonstranti) se nyní mění na "společnost", která ve svém středu hledá veřejné nepřátele. Vedoucí vždy určí mechanismus, kterým bude vybrán jeden (nebo dva, tři, podle počtu přeživších demonstrantů), "veřejní nepřátelé", kteří půjdou k ostatním do vazby. Zadání je jednoduché: určete toho (ty), kdo nejvíce narušují soudržnost skupiny, s kým si nejvíc nerozumíte nebo kdo nejvíce odporuje vašemu světonázoru. Jeho jméno pošeptejte vedoucímu (ten ho pak ohlásí všem a daného člověka odvede). Mechanismy výběru jsou následující: 
   a) (Monarchie) Prvního nepřítele určí potomek některého z vedoucích (je dobré jej na to předem připravit, první rozhodnutí může totiž významně ovlivnit dynamiku pro zbytek aktivity). 
   b) (Diktatura) Zahrajeme si kohoutí zápasy či nějakou jinou úpolovou hru, vítěz (kdo porazí nejvíce lidí nebo zůstane poslední v kruhu) následně určuje veřejného nepřítele. 
   c) (Oligarchie) Rozhodují ti, kdo mají doma nejvíc aut. 
   d) (Totalita) Skupinu rozdělíme na dvě názorové skupiny: Kdo souhlasí s tvrzením, že nezaměstnaní by neměli dostávat peníze, ale měli by povinně pracovat, třeba zametat chodníky. Následně určíme, že skupina, která s tvrzením souhlasí, vybere někoho z druhé skupiny a pošle do vazby. (Můžeme nabídnout i jiné téma -- např. Ukrajina by měla s Putinem raději vyjednávat, než se snažit zvítězit proti ruské přesile.) 
   e) (Demokracie) Všichni zbylí si odhlasují, koho ze svého středu pošlou do vazby. (Tady je pořádku, když se skupina shodne, že do vazby nepůjde nikdo). 
   Postupně se do vazby dostanou (téměř) všichni. 
6. Vystoupení z rolí. Nyní všichni co nejrychleji oběhněte támhleten strom. Až se vrátíte, už nebudete ani dozorce, ani trestanec, ani nikdo jiný, ale budete zase sami sebou. 
7. Reflexe (viz část Reflexe) 
8. Písnička na závěr. Společně si zazpíváme nějakou písničku, která se zpívala na demonstracích během sametové revoluce (v našem oddílu jsou oblíbené Až se k nám právo vrátí a Za svou pravdou stát, krásná je Modlitba pro Martu. Vhodné jsou Jednou budem dál, Náměšť nebo Autobusy přijíždějí, neboť se každý verš opakuje a snadno tak může zpívat i ten, kdo písničku nezná). 

Reflexe

V reflexi se zaměříme na aktivity Demonstrace, Ve vazbě a Další zadržení. Postupně procházíme jednotlivé okamžiky a ptáme se, jak je účastníci prožívali. Jednotlivé otázky můžeme prokládat skutečnými příběhy z demonstrací: 

• Jak vám bylo, když jste dostali roli veřejné bezpečnosti? Měli jste z toho radost, nebo jste nechtěli ostatní zatýkat? (I řada tehdejších příslušníků VB mohla být na straně demonstrantů, ale kdyby neplnili svoji roli, mohli přijít o práci, nebo je mohli taky zavřít. Během nepovoleného pochodu do centra Prahy 17. listopadu se demonstrantům podařilo překonat některé kordony díky tomu, že dívky začaly dávat policistům za štíty květiny. 
• Jaké strategie jste používali, abyste se vyhnuli zatčení? Kdo byl nejvíc "na ráně" a kdo se radši schovával vzadu? (I v reálných demonstracích nesou největší riziko ti, kdo jdou první nebo jsou na okrajích. Během demonstrací 17. listopadu policisté zbili a zranili 650-700 lidí, používali obušky a gumové projektily. Naštěstí nikdo nezemřel, ale často se v demonstracích i umírá (např. Maďarsko 1956, ale i v dnešní době např. při demonstracích na Západním břehu Jordánu). 
• Jak vám bylo, když jste plnili funkci dozorců a měli jste ostatní trápit? Dělalo vám to radost, nebo jste byli spíše zdrženliví a mysleli na to, že se role také mohou vyměnit? (Když má člověk moc nad druhými a nehrozí mu žádný postih, často ji začne zneužívat, včetně ponižování druhých a působení bolesti. To se prokázalo i v experimentech -- např. slavný Stanfordský vězeňský experiment, který náhodně rozdělil studenty na dozorce a vězně a stačilo jen několik málo dnů, aby dozorci úplně zahodili lidský soucit a začali "vězně" týrat, experiment musel být předčasně zastaven). 
• Jak vám bylo, když jste byli věznění? Zlobili jste se na sebe, že jste se nechali chytit, nebo na druhé, že vás chytili? Prožívali jste to v pohodě, nebo to bylo příliš dlouhé? Byli byste raději v roli dozorců, i když jste věděli, že oni jsou ti špatní? (Vězni svědomí často nevěděli, kolik let ve vězení stráví. Režim jim ničil život a chtělo od nich obrovskou odvahu a hodnotovou pevnost, aby se pod tím tlakem neohli a nepřidali se na stranu komunistů). 
• Pak jsme vybírali veřejné nepřátele. Dokážete rozpoznat jednotlivé způsoby vládnutí, které ilustrovaly? (Monarchie - rozhoduje potomek současného vladaře; Diktatura - rozhoduje ten nejsilnější; Oligarchie - rozhodují ti nejbohatší; Totalita - rozhodují ti, kdo zastávají "ten správný názor" (a když se od něj odchýlí, režim je sežere taky); Demokracie - rozhodují všichni společně, bez rozdílu. 
• Jak vám bylo, když jste měli označit veřejného nepřítele? (Proto byli příslušníci StB tajní -- aby se nevědělo, kdo koho nabonzoval, kdo koho označil jako "nespolehlivého" nebo "nepohodlného".) 
• Jak vám bylo, když vás někdo označil za nepohodlného a byli jste odvedeni do vazby? (Pocit bezpráví je zcela na místě, možná ale i pocit vnitřní viny -- čím jsem si to zrovna já vysloužil, proč mě ostatní nemají rádi?) 
• Jak vám je teď? Poslední pocity, které chcete sdílet? 

Po reflexi si všichni podají ruku a řeknou "zůstáváme přátelé" nebo "jsme jedné krve ty i já" na vyjádření toho, že jen hráli svou roli a nechtěli si ublížit. Pokud mají pocit, že někomu ublížili, mohou se omluvit. Při zpěvu písničky nakonec se můžeme chytit za ruce nebo každý může držet rozsvícenou svíčku. 

Bezpečnost

Zatýkání může být fyzickým rizikem, pokud hráči nemají dobře vyvinutou kulturu zápasu a nemají osahané hranice vlastní i druhých při klukovských požďuchovačkách. Riziko ošetříme vhodně nastavenými pravidly pro fyzické střety a jejich vymáháním. 

Psychické riziko mohou představovat jednotlivé role, do kterých účastníci vstupují. Je třeba je sledovat a být schopen reagovat, pokud zpozorujeme projevy silné duševní nepohody. Riziku předejdeme udržováním psychické pohody, udržováním zdravé úrovně humoru k odlehčení situace, ale vyvarujeme se frašky. Klíčové je ohraničit časový prostor, kdy začíná a končí hra -- při ukončení hry je třeba vědomě vystoupit z rolí. Pak je důležitá reflexe, při které se zážitky usadí a zvědomí. Na reflexi je třeba vyhradit minimálně 20-25 minut.

Zdroje

Vlastní invence, rešerše na wikipedii. 

Autor