Pomůcky a materiál

Hodně kamínků (na každého člena alespoň dvacet). 

Obsah programu

Příprava hry

Na rituál-hru si předem každý přinese hrst kamínků (aspoň 20). Pokud se programu účastní lidé, kteří pocházejí z různých míst, je symbolicky vhodné, když si kamínky přinesou odtamtud. Program je možno využít i pro vzájemné seznámení na rádcovském kurzu či jiné podobné akci.

Průběh hry

Účastníci sedí v kroužku, příjemná klidná atmosféra (svíčky, hezké místo uvnitř nebo je-li hezky venku).

Jeden z organizátorů přečte motivační příběh (Svatební kytice). Dva organizátoři: jeden čte otázky, viz níže, druhý chodí s miskou v kruhu a sbírá kamínky. Všichni ostatní se zúčastňují předávání kamínků (kamínky můžou a nemusí dávat i organizátoři – spíše ano).

Po přečtení otázky je kratičká pauza, pak každý, kdo na otázku odpovídá kladně, položí svůj kamínek do misky, se kterou obchází druhý organizátor. Po skončení kolečka přichází další otázka atd. Po vyčerpání připravených otázek můžou být účastníci vyzváni, aby ostatním položili svoji otázku. Pokud je program jako úvodní poznávací aktivita, zde může končit. Jinak je vhodné provést reflexi:

Každý, kdo sedí v kruhu, přináší něco ostatním a celému společenství, nikdo nepřichází s prázdnou jenom brát, každý něco dává ostatním (své zkušenosti, znalosti, ...). To, že něco umím, něco jsem zažil a teď to přináším s sebou a nabízím ostatním, symbolizuje to, že dám svůj kamínek na společnou hromádku.

Otázky používáné pro program Kamínky na Gemini: Kdo je ve skautské organizaci 7 let a déle?

1. Kdo byl jako dítě členem vlčácké smečky nebo roje světlušek?
2. Kdo přečetl alespoň deset knížek Jaroslava Foglara?
3. Kdo měl některého z rodičů skautem?
4. Kdo měl některého z prarodičů skautem?
5. Kdo si jako člen oddílu splnil všechny podmínky druhého stupně skautské
6. zdatnosti?
7. Kdo jako člen oddílu získal aspoň tři odborky?
8. Kdo se účastnil vodáckého putovního tábora?
9. Kdo se setkal se skauty z více než 7 zemí?
10. Kdo byl s oddílem aspoň ve třech cizích zemích?
11. Kdo strávil se zahraničními skauty více než 7 dní?
12. Kdo byl rádcem skautské družiny?
13. Kdo přivedl nováčka do oddílu?
14. Kdo našel pro oddíl nové tábořiště?
16. Kdo samostatně vedl letní nebo zimní tábor?
17. Kdo se podílel na přípravě a vedení putovního tábora nebo expedice?
18. Kdo se podílel na přípravě a vedení akce pro veřejnost?
19. Kdo vymyslel nebo se podílel na vymýšlení hry, kterou si zahrálo aspoň
20. 50 lidí?
21. Kdo se zúčastnil jako delegát aspoň jednoho valného sněmu Junáka (nebo
22. jiné skautské organizace)?
23. Kdo absolvoval lesní kurz?
24. Kdo vydává nebo se podílí na vydávání oddílového, střediskového nebo jiného
25. skautského časopisu?
26. Komu vyšel článek ve veřejném časopise nebo novinách?
27. Kdo napsal aspoň jednu kapitolu do příručky pro členy oddílu, pro rádce
28. nebo podobné?
29. Kdo vystupoval v rozhlase nebo televizi?
30. Kdo sám nebo společně s druhými zachránil někomu život?
31. U koho skauting ovlivnil výběr školy nebo povolání?
32. U koho skauting ovlivnil výběr partnera?
33. Kdo na táborech našel místa v krajině, která má stále v mysli a na která by se rád vracel?

Motivační příběh - Svatební kytice

Petr ležel na rozkvetlé louce za potokem směrem k lesu, kde prožil většinu svého dětství. Co všechno se tu za ty roky událo! Teď však vidí před sebou jen tu jedinečnou tvář, jejíž úsměv v posledních měsících vládl nade vším. Jana! Zítra touhle dobou už Petr a Jana budou svoji. A pak je čeká cesta do nového bytu ve městě, kde oba dostali i práci. I proto se Jana rozhodla, že svatební kytici si nasbírá sama – právě z květin, které jim budou připomínat louky jejich dětství...

Jak tak Petr leží, hledí vzhůru a z modra oblohy se k němu sklání Jana, zdá se mu, že slyší různé drobné hlásky. Hlásky? Není to jen šelest cvrčků? Nebo vzdálený bzukot čmeláka? Ne – nic z toho. Opravdu tu někdo mluví...? Těžko rozsoudit, když Petr skutečně usnul. Ale aspoň můžeme nahlédnout do jeho snu. Tam totiž ty hlásky znějí jasně a srozumitelně. Právě tam někdo říká: 

„Myslíte, že se jí má žlutá hlava bude líbit? Neleskne se moc? A není to vůbec trapné, že mám tak dlouhý krk?

A vzápětí jiný hlas volá: „Ať dělám, co dělám, pořád jsem střapatá – a k tomu ještě modrá. Dřív jsem si myslela, že je to tak v pořádku, ale teď mám tedy hroznou trému, jestli si mě Jana vybere. K tomu ještě ty moje chlupaté listy...“

Jenomže to už zase volá někdo jiný: „Kdybych já měla aspoň jednu jasnou barvu, ale co ta moje strakatina! To se přece už dneska nikde nenosí...“

A odkudsi z větší výšky zaznělo: „Nosí, nenosí – aspoň ti nikdo neotrhává lístky a nebrumlá při tom ‘má mě rád, nemá mě rád‘. Já všude vyčuhuju – a jistě proto se nakonec na mě nedostane.“

Načež odkudsi zazněl zvonivý smích: „Teda dámy, jak vás poslouchám, jste najednou jedna skromnější než druhá – a přitom se ve slunci vypínáte den co den velmi sebevědomě. To já tu svou hlavu pokorně skláním, protože ji ani pořádně nemůžu unést. To bude důvod, proč si mě Jana nevybere!“

Skutečně: na té louce probíhal hotový sněm květin, z nichž každá toužila být vybrána do svatební kytice, kterou si zítra bude z nich tvořit Jana. Pryskyřníky, chrpy, violky, kopretiny, zvonky – a také hvozdíky, chrastavce, hrachory, čekanky, hlaváčky, jetel i lomikámen. Zatím si na louce žily docela bezstarostně, moc se nestaraly o to, jak působí a čím jsou vlastně pro louku důležití, ale teď bylo všechno jinak. Tenhle byl moc červený, ten zase dlouhý, té chyběla výraznější vůně, tenhle se naopak za ni styděl... „Docela by se tu odborník na květinové komplexy vyřádil,“ pomyslel si v tom snu docela pobaveně Petr – když zaslechl jen takové vzdychání. Jako tiché smutné ševelení. Docela blízko. Aha – to vzdychala tráva lipnice hned vedle Petrovy hlavy.

„Proč vzdycháš, lipnice?“ zeptal se jí účastně Petr.

„Ále – jak nemám vzdychat, když slyším, jak tu všechny ty květiny, daleko krásnější než já, vykládají, jak se asi do té Janiny kytice nedostanou. To já nemám vůbec šanci. Já jsem jen obyčejná tráva, které si nikdy nikdo nevšimne. Co já bych asi tak v té svatební kytici dělala?“ – a zase se pohroužila do svého tichého naříkání.

Petr ji chtěl nějak potěšit, jenomže najednou všechno zmizelo – a slyší docela jasně a zblízka Janu, jak napůl překvapeně, napůl rozesmátě říká: „Jé, Petře, vždyť ty jsi tady usnul. Pojď rychle, všichni už na nás čekají!“ A události skutečně nabraly překotné tempo – jak to zpravidla v posledních hodinách před svatbou bývá. Takže ani s Janou nestihl pohovořit o tom svém zvláštním snu – a pak už na něj vlastně skoro zapomněl. Vždyť ho čekaly události daleko důležitější...

Teprve když Janu spatřil, jak vystoupila ve svatebních šatech před kostelem z auta i s kyticí v ruce, vzpomněl si Petr znovu na sen na louce... Byly tam. Všechny: kopretiny se žlutými terči a bělostnými okvětními kvítky, modravé chrpy i zvonky, výrazně žluté pryskyřníky stejně jako malé violky... A všechny obepínal kruh vytvo- řený z jemných hlaviček trávy lipnice. I pro ni tam bylo místo. I díky ní byla ta kytice skutečně krásná.

Metodické poznámky

Program je náročný na atmosféru, dobře zvaž kde a kdy jej budeš realizovat!

Námět na využití symboliky kamínků pro konec tábora či jiného delšího pobytu: 

Vedle ohně leží hromada větších kamínků (velikost něco mezi pingpongovým míčkem a tenisákem). Během rituálu si každý vezme jeden kamínek – nebo ho dostane od vůdce tábora či jiného nosiče kamínků.

Symbolika: Každý jsme dali něco ze sebe táboru – to symbolizovaly malé kamínky na začátku. To, co každý z nás dal ve prospěch ostatních, se spojilo, vzájemně obohatilo a já si z tábora odnáším už ne hromádku nesourodých kamínků, ale jeden pořádný kámen.

Praktický význam – mám něco hezkého na památku.

Zdroje

Autor