Můj život je jako komiksová knížka. Před očima se mi míhají vzpomínky jako obrázky. Který zážitek je pro můj život důležitější? Který nesmím nikdy zapomenout?
Příběh Jana Květoslava Motejlka (1925): Jan Motejlek navštěvoval školu ve Svatoslavově ulici, kde ho jeden kamarád přivedl ke skautingu: „Jeden kamarád mi řek: ,Ty chodíš trempovat s klukama, proč bys nešel do skautu?‘“ Tak začal docházet do chaty v Praze na Jezerce, kde měli tehdy klubovnu Junáci volnosti. Tam před totemem, který vyřezal jeden ze skautů, složil i svůj skautský slib. Skauti jezdili na výpravy především do Posázaví tzv. posázavským expresem „tam, kde se trampovalo“. Jednou se zúčastnil setkání s již bývalým prezidentem Masarykem v Lánech. „Tatíček přijel v kočáře. Přišel ke každýmu z nás. Ke mně přišel taky, zeptal se, jak jde škola. Já řikám: ,Pane prezidente, dost těžko.‘ Pak se postavil před nás a řekl: ,Chlapci, slibte mi, že budete dobrými Čechoslováky.‘ A my, aniž bysme se znali, nic, jedním slovem to z nás vyhrklo: ,Ano, pane prezidente.‘“ Když mu bylo čtrnáct, rozhodl otec, že by měl jít Květoslav do učení v oboru zámečník. Dva roky praxe a učení znamenaly odklon od oddílu. Skautský duch ale Květoslavovi zůstal. Bylo mu 16 let, kolem zuřila válka, když v roce 1941 zakončil učení. Věrný svému slibu, se rozhodl odejít bojovat za svobodné Československo, chtěl se dostat do Anglie na lodi z Hamburku. Tam ho ale velmi brzy vypátralo gestapo, a tak putoval do vazební věznice a čekal na soud. Soudce byl Čech a patrně proto, že mu byl Květoslav sympatický, poslal hocha pouze do pracovního tábora. Po roce byl propuštěn a stal se plavčíkem na labském vodním spoji právě v Hamburku. Pak byl zraněn fosforovou bombou a kvůli zdravotním potížím následně pracoval pouze jako topenář. V Praze, na druhé straně spojnice, navázal spojení se svým bývalým vedoucím Mírou Kášem, který jej zverboval do Zpravodajské brigády. S ním se v roce 1945 chystal na povstání, připravovali zápalné lahve, veškerá ostatní výzbroj byla pár pušek či pistole. S těmito provizorními výbušninami zneškodnili tank. Květoslav Motejlek se následně stal členem lékařské spojky sovětské armády. Chtěl jít studovat na policejní akademii, ale rozmyslel si to, když zjistil, že by se musel stát komunistou. Pracoval v Mariánských Lázních jako závozník, pak v Ostravě v dolech. Občas hrával vedlejší role v ostravském divadle. Pro svůj nesouhlas s komunismem byl prohlášen za nespolehlivého, což v praxi znamenalo, že pokud by byl dopaden, musel by do vězení. Utekl proto do Prahy a rozhodl se emigrovat. Spojil se s bývalým přítelem ze Zpravodajské brigády a večer utekli přes hranice do té části Německa, kterou zajišťovali Američané. Odtud prchnul do Francie, do Paříže, kde žil dalších 42 let. Pracoval tam mj. v divadle Járy Kohouta, dále jako prodavač prskavek, šofér či obchodní zástupce. Poznal tam svou ženu, s níž má dvě dcery a dva syny. Před sametovou revolucí se ve Francii poznal s nymburskými basketbalisty. Když se v roce 1991 vracel do vlasti, vybral si proto k bydlení právě Nymburk, kde se stal známou postavou. Do Čech se vrátil s jedním synem. Zbytek rodiny zůstal ve Francii.
Rádce družiny přečte příběh vybraného pamětníka. Družina má za úkol poslouchat a pamatovat si důležité momenty, které pak společně přenese na papír v podobě komiksu. Použít může omezený počet okének (například 6), je tedy potřeba domluvit se na důležitých či zajímavých momentech, které v příběhu zazněly. Je dobré se rozdělit na menší skupinky (dvojice) a výsledky společně porovnat.
Vytvořené komiksy si navzájem prohlédněte a vysvětlete, proč jste vybrali právě tyto okamžiky. Proč vám přišly důležité? Shodovaly se skupinky, nebo bylo jejich pojetí příběhu úplně odlišné?
Program je součástí metodiky Skautský odkaz, kterou pro Skautský institut sestavil Michal Bureš - Bumerang & kol.
Příručka Skautský odkaz je praktický rádce pro práci s tématy historie skautingu a myšlenkových základů junáctví. Celou si ji můžeš stáhnout zde.