Stát se to může každému z nás. Všichni můžeme být svědky něčeho, co se nám nelíbí, situace, kdy někdo někomu ubližuje nebo kdy se někdo v našem okolí bojí. Jak se v takové situaci zachovat? Pojďme si to vyzkoušet, ať nejsme zaskočení a víme, jak na to!

Výchovný cíl:  Účastník se zamyslí nad pocity a motivy jednání jednotlivých aktérů situace, které je svědkem. Vymyslí, jak na situaci co nejlépe zareagovat.
Doba trvání
Doba trvání 60-120 minut
Doba na přípravu
Doba na přípravu 0-15 minut
Místo konání
Louka Louka Les Les
Velikost skupiny
Velikost skupiny Družina/oddíl/třída (4-50)
Psychická náročnost
Psychická náročnost 2
Fyzická náročnost
Fyzická náročnost 1
Věk skupiny
Věk Vlčata a světlušky Věk 3.-5. ročník ZŠ

Pomůcky a materiál

technika na promítnutí videí, videa, flipchart, tužky, příp. mobilní telefon s fotoaparátem na natáčení videa

Obsah programu

ČÁST

PROGRAMU

FORMA

METODA

OBSAH

1

frontální

(5 min)

vysvětlování

Vedoucí motivuje účastníky slovy: „Představte si, že jste se stali na jeden den členy videoporadny pro děti. Ty se na vás obrací s prosbou, zda byste jim mohli pomoci. Potřebují poradit, jak se mají zachovat v nepříjemných situacích, kterých byli svědky. Sami si s tím totiž neví rady. Navíc nechápou, proč se lidi v těch situacích takto zachovali. Poradíte jim, prosím, co mají příště udělat? Všechny situace vám děti nahrály na video a poslaly.“

2

skupinová

(10 min)

práce s videem / diskuze

Vedoucí představí účastníkům první dotaz. „Poslala ho Káťa, která chodí na skautské schůzky stejně jako její kamarádka Bára. Bára ale chodí pravidelně pozdě. Jak to na takové schůzce vypadá, když Bára přijde, uvidíte na videu.“


Vedoucí následně pustí účastníkům 1. video: 

https://drive.google.com/file/d/1Rpvyt8aBu2EyO6CWZO0PP5b9TOXeZagt/view?usp=sharing


Po zhlédnutí s účastníky diskutuje: 

Co se ve videu stalo? 

Jak byste se cítili na Bářině místě? Proč? K čemu tato situace může vést? 

Jak se zachoval vedoucí? Proč podle vás Báru takto potrestal?  

Jak se zachovaly ostatní děti a proč?


Následně vedoucí rozdělí účastníky do skupin po 5 členech. Ve skupině mají vymyslet scénku, jak by se měli lidé v dané situaci zachovat nebo jak to šlo udělat, aby se příště situace už neopakovala. 

3

týmová

(25 min)

inscenační

Skupiny mají na vymýšlení a přípravu scének cca 10 minut. Poté jednotlivé skupiny předvádějí své scénky. 


Po odehraných scénkách vedoucí s účastníky diskutuje. 

Návodné otázky:

Napadlo někoho ještě jiné řešení?

Co by vám osobně pomohlo k tomu, abyste nechodili pozdě?

Proč je vlastně důležité chodit včas? 

Co byste potom, co jsme si tu povídali, Kátě tedy poradili?


V závěru společně s účastníky shrne, jaké rady z toho pro Káťu vzešly, a vše zapíše na flipchart.

4

skupinová

(10 min)

práce s videem / diskuze

Vedoucí představí druhý dotaz. „Poslal ho Pepa, z jehož kamaráda Káji si spolužáci pořád dělají legraci. O co se jedná, to uvidíte ve videu.“


Vedoucí pustí 2. video:

https://drive.google.com/file/d/17byEfRrH-J3ugJboS866O8gBOCexKkr2/view?usp=sharing


Poté následuje diskuze.

Co se ve videu dělo?

Jak byste se cítili na Kájově místě? 

Jak se k němu chovali jeho spolužáci? Jaký k tomu mohli mít důvod?

Jak se zachovala vedoucí? Proč podle vás nijak nezasáhla?


Opět mají ve skupině za úkol vymyslet scénku, jak by se dala situace vyřešit lépe, jak by se měli jednotliví aktéři zachovat.

5

týmová

(25 min)

inscenační

Skupiny mají na vymýšlení a přípravu scének cca 10 minut. Poté jednotlivé skupiny předvádějí své scénky. 


Po odehraných scénkách následuje diskuze, zda by se šlo zachovat ještě jinak a lépe.

Návodné otázky:

Napadá vás ještě jiné řešení?

Jak poznat, kdy je to přátelské pošťuchování, legrace a kdy už se jedná o záměrné ubližování druhému? 


Vedoucí s účastníky shrne rady vzešlé z diskuze a zapíše je na flipchart.

6

skupinová

(10 min)

práce s videem / diskuze

Vedoucí představí třetí dotaz: „Poslední dotaz nám poslala Anička. Její kamarádce se často zdají na táboře ošklivé sny. Křičí ze spaní a ostatní se jí za to posmívají. Jak takový její sen vypadá, teď uvidíte.“


Vedoucí pustí 3. video:

https://drive.google.com/file/d/1nauG0-CcjHYMDAO-LAbWQGP8LMwx-CZL/view?usp=sharing


Po skončení natáhne na zemi provaz, kde jeden konec znázorňuje příjemnou náladu (ano, hodně se mi to líbí, jsem nadšená/ý, mám velkou radost) a druhý nepříjemnou náladu (ne, nelíbí se mi to, jsem nešťastná/ý, velmi smutná/ý). Poprosí účastníky, aby si stoupli na to místo u provazu podle toho, jaká bude jejich odpověď na položenou otázku.

Jak se vám líbil sen ve videu?

Jak byste se cítili, kdyby se vám často zdály takové sny?

Jak byste se cítili, kdyby se vám ostatní posmívali, že se bojíte?


Po každé položené otázce vedoucí reflektuje pozice účastníků u provazu – popisuje obecně, co vidí, tedy že někomu je to nepříjemné, někomu to nevadí, někomu se to naopak líbí.


Poté společně diskutují o tom, jak by šlo danou situaci vyřešit.

Proč se někdy ostatní druhým posmívají?

Jak by šlo pomoci kamarádům, kteří se bojí a kterým se za to druzí posmívají? 

Co by pomohlo vám osobně?


Jednotlivé nápady zapisuje vedoucí na flipchart.

7

skupinová

(5 min)

reflexe

Vedoucí shrne, co během programu zažili – pomohli a poradili třem dětem s tím, jak se chovat v nepříjemných situacích. Vedoucí poprosí účastníky, aby každý za sebe ukázal, jak se teď cítí pomocí své ruky: skvělý pocit – ruka nahoru, nic moc – ruka předpažená rovně, cítím se hrozně – ruka svěšená dolů. Lze ukázat pocit kdekoliv na této škále od zdvižené ruky po svěšenou ruku. 

V závěru vedoucí všem poděkuje za jejich pomoc ostatním dětem.

Metodické poznámky

ČÁST

PROGRAMU

FORMA

METODA

METODICKÉ POZNÁMKY

1

frontální

(5 min)

vysvětlování

 

2

skupinová

(10 min)

práce s videem / diskuze

Při diskuzi je možné pokládat konkrétnější otázky, účastníky k odpovědím více navést, např.: 

Myslíte si, že Bára bude chtít pokračovat ve skautingu, když bude pravidelně zažívat takovou situaci?

Myslíte si, že se tak chovají dobří kamarádi?


Je vhodné myslet při diskuzích na to, že účastníci mohou sami zažívat podobné situace, jaké jsou zobrazeny ve videích. Proto je vhodné se jich přímo zeptat, zda se něco podobného někomu děje, a účastníky vyzvat, ať se nebojí za vámi v takovém případě přijít.


Lze také zadat každé skupině, aby se ve scénce soustředili na konkrétního aktéra – např. jak by se měla zachovat Bára, jak vedoucí, jak ostatní děti. 

3

týmová

(25 min)

inscenační

Dobu přípravy lze přizpůsobit vyzrálosti skupin či počtu účastníků – je potřeba počítat s tím, že při větším počtu skupin bude přehrávání scének trvat delší dobu.


Pokud je k dispozici mobilní telefon s fotoaparátem, lze rady natočit na video formou krátkého vzkazu.


Vhodné řešení může být např. zeptat se Báry, proč chodí pozdě a nabídnout jí pomoc, třeba že budou na schůzky chodit spolu nebo že jí nastaví upozornění na telefonu/hodinkách; vedoucí může místo trestu motivovat Báru nějakou odměnou za včasný příchod, Bára sama může vymyslet, co by ji pomohlo...

4

skupinová

(10 min)

práce s videem / diskuze

Opět lze zadat každé skupině, aby se ve scénce soustředila na konkrétního aktéra. 

5

týmová

(25 min)

inscenační

Roztržka ve videu může být vnímána nejednoznačně: může jít o jednorázové pošťuchování, ale může jít i o příklad šikany. Je pravděpodobné, že každý účastník situaci popíše trochu jinak – i v reálném životě by situaci vnímal každý svou optikou. Vyslechnutí názorů ostatních a hledání jiných pohledů může zvýšit citlivost k těmto situacím.


(Pozn. Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit jej nebo jej zastrašovat. Je to cílené a obvykle opakované užití psychického nebo fyzického násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci, který se neumí nebo nemůže bránit.)


Vhodným řešením může být např. to, že o tom řeknu někomu, komu věřím (rádci, vedoucímu oddílu, učiteli, školnímu psychologovi – pozn. upozornit, že se nejedná o „bonzování“), vedoucí by měl dětem věnovat zvýšenou pozornost, zeptat se mezi čtyřma očima, zda je všechno v pořádku apod.

Při diskuzi je vhodné se účastníků přímo zeptat, zda se něco podobného někomu děje, a účastníky vyzvat, ať se nebojí za vámi v takovém případě přijít.


Pokud je k dispozici mobilní telefon s fotoaparátem, lze rady natočit na video formou krátkého vzkazu.

6

skupinová

(10 min)

práce s videem / diskuze

Cílem aktivity s provazem je uvědomit si, že míra intenzity prožívání strachu je velmi individuální a že se někdy obtížně posuzuje, jak to mají ostatní.

Zde je třeba dbát na psychické bezpečí účastníků a při nevhodných reakcích upozornit na to, že je normální a někdy i zdravé se bát (strach nás může chránit), nebo např. na to, že u hororů se údajně více bojí empatičtí lidé.


Opět lze při diskuzi položit účastníkům přímou otázku, zda se jim nebo jejich kamarádům někdo posmívá, a účastníky vyzvat, ať se nebojí za vámi v takovém případě přijít.

7

skupinová

(5 min)

reflexe

Vedoucí může jako poděkování rozdat účastníkům červená papírová srdíčka nebo dát razítko na ruku, příp. nakreslit fixou na ruku smajlík.

Zdroje

lilka razitko

ZPĚT NA SEZNAM AKTIVIT

ZPĚT NA WEB PROJEKTU: skautingproskoly.cz

Tato aktivita je vytvořena v rámci projektu Skauting pro školy a je právě pilotována ve skautských oddílech. Zkus ji se svým oddílem nebo se svou třídou i ty a dej nám zpětnou vazbu.

Autor

Applová Věra