Napojení na stezku (stupeň, úkol)

Skautská stezka

• 1. stupeň - Země a vody - Vnímání přírody
• 2. stupeň - Vzduchu a ohně - Vnímání přírody

Skautské kompetence

Prožívá krásu a jedinečnost přírody, vnímá a poznává příběhy krajiny.

Obsah programu

Různé tipy na aktivity:

Všechny činnosti a hry v přírodě

• Bojovky - velké možnosti skrývají bojové hry. Napadlo Tě někdy, že plížení je krásný příklad rozvíjení kontaktu se zemí hmatem? Že doba svítání, západu slunce nebo noc může pomoci nejen ozvláštnit atmosféru hry, ale zároveň umožňuje vidět a prožít okamžiky, se kterými se v běžném životě děti nesetkají? Že máloco je tak intenzivní kontakt s přírodou, jako hry se sněhem, který pocítíme opravdu silně?
• Za vlčí smečkou – hraje se v zimě na sněhu. Oddíl se rozdělí na dvě nestejná družstva. V prvním se shromáždí tři čtvrtiny hráčů a budou představovat vlčí smečku. Druhé družstvo, početné slabší, jsou lovci. Vlci vyběhnou do zasněženého lesa. Unikají před lovci, kteří po krátkém prodlení vyrazili po jejich stopách. Když vlky dostihnou, rozpoutá se mezi smečkou a lovci boj. Lovci zneškodňují vlky střelbou sněhovými koulemi, přičemž první zásah vlka pouze poraní, teprve druhý jej vyřadí definitivně. Lovec, kterého se některý vlk dotkne ru- kou, rovněž ze hry odchází. neboť „byl roztrhán“. Vlci mohou zpočátku využit té výhody, že vhodně stočí své stopy a zavedou nic netušící pronásledovatele přímo do svého „chřtánu“. Pokud je více času, je možné (a pro hráče atraktivnější) rozdělit oddíl na dvě stejné poloviny a hru sehrát dvakrát s výměnou rolí. O vítězi pak rozhodne celkový výsledek.
• Indiánská stopovaná – Účel hry je stejně jako u normální stopované to, aby hráči dokázali projít po dané trase podle značek, které předem někdo (rádce, vedoucí, druhá polovina družiny) připraví. Trasa je však poměrně krátká, nevede po cestách a je značena pouze přírodninami, které jsou umístěny způsobem, který není v přírodě přirozený a nemohl by samovolně nastat (uzel na trávě, 3 větvičky zlomené v pravém úhlu, dlouhá rovná řada šišek, plod na stromě, na kterém neroste, žalud v místě, kde není žádný dub atd.).
• Orientační běh
• Programy – neprogramy – na výpravách se často můžeme setkat s pomíjivou krásou okamžiku. Mlha, duha, rosa na pavučině, jinovatka na barevných podzimních listech, první sníh – to jsou věci, které se nedají předem naplánovat, ale je pěkné, když si jich děti všimnou. Pokud si vedoucí něčeho zajímavého všimne, může dát ostatním vědět třeba tím, že na tom místě zastaví (např. jakoby kvůli svačině, nějakému úkolu, čekání na opozdilce apod.). Případně se na zajímavost sám bez dlouhých řečí podívá a ostatním zvědavost nedá (jeé, na co to kouká). Může také třeba naplánovat výpravu tak, aby zrovna v době západu (nebo východu) slunce byli na místě, odkud je dobře vidět.

Cílené programy

• Fotohádánky - děti se snaží zachytit takové detaily v přírodě, které jsou překvapivé a nesnadné k uhodnutí, co je na nich zobrazeno, ale zároveň natolik jednoduché, že je lze uhodnout. Pak se uspořádá společná hádankářská soutěž.
• Expedice k pramenům – Naplánujte výpravu jako hledání pramenů potoka. Vyražte v holinkách, aby bylo možno jít i přímo korytem, po cestě hledejte okolo potoka napajedla, podmáčená místa, staré mlýnské náhony, studujte mosty. Pátrejte po všech zajímavých věcech.
• Cesta do neznáma – Vyjděte do neznámé krajiny a nechte se vést náhodou. Na křižovat- kách si vybírejte cesty, kterými jste nikdy nešli, nebo nechte rozhodnout kostku, která vám poradí pravou, levou či přímou cestu. Pozorujte, všímejte si, objevujte.
• Cesty plachých tvorů – Stanovte si cíl, kam chcete dojít. Základním pravidlem hry na cesty plachých tvorů je, že vás po celou dobu nesmí vidět žádný jiný člověk. Přemýšlejte a plá- nujte nejbezpečnější trasu, buďte stále ve střehu, připraveni kdykoliv se vrhnout k zemi, proplazit se kopřivovým houštím, vylézt na strom. Dívejte se na svět očima kořisti, která se musí mít neustále na pozoru.
• Cestami dávno zmizelých časů – Vraťte se na chvilku do časů, kdy nejezdila auta ani železnice. Vyberte si cíl a dobu, do které se chcete vrátit. Pravidlem této hry je nevstoupit po celé cestě na povrch, který ve zvolené době nemohl existovat. Nejdřív vyloučíte asfalto- vé silnice, potom silnice a mosty betonové, potom železniční tratě a mosty ocelové, cesty a mosty kamenné i mosty dřevěné. Nejdéle vám zůstanou polní a lesní cesty a cesta/ne- cesta. Pokud se dostanete před překážku, na kterou podle pravidel nesmíte vstoupit, může- te ji obejít, podlézt, přeskočit. Může se vám stát, že se dostanete do slepé uličky, odkud při dodržení pravidel nebude úniku. V tom případě hru s lehkým srdcem ukončete.
• Cesta za sluncem – Vyjděte ráno, při východu slunce a snažte se mít slunce pořád před sebou. Zpočátku půjdete na východ, jak budou přibývat hodiny, budete se stáčet na jiho- východ, v poledne budete směřovat na jih a k večeru na západ. Vezměte si sebou mapu a hledejte silnice, cesty a cestičky, které vám umožní co nejpřesněji sledovat dráhu slunce. Praví mistři této hry končí pohledem na zapadající slunce. Po celou dobu si všímejte krajiny, kterou procházíte, rostlin, živočichů i lidských výtvorů. Jaký vztah má příroda (včetně lidí) ke Slunci? Viděli jste během cesty nějaké projevy tohoto vztahu? Jaký vztah ke Slunci jste během dne měli vy?

Objevování příběhů v krajině

• Archeologové železné opony – Vyražte do míst, která bývala za minulého režimu součástí železné opony, hledat pozůstatky opuštěných vesnic, které dodnes prozrazují ovocné stromy ze zpustlých zahrad, a hromady kamení z bývalých komínů11. Je to velká příležitost povídat si přitom o tom, jak se v těchto vesnicích asi dříve žilo i o problémech 2. světové války a studené války a železné opony. Pokud byste se do pátrání chtěli zapojit pořádně a s badatelským přístupem, zkus projekt www.krajinazaskolou.cz
• Jizerskohorské pomníčky – V jizerských horách je stejně jako jinde řada drobných památek v krajině. Díky hustým lesům, které zde až do 19. století byly, je zde možná méně božích muk a kapliček, ale o to více pomníčků a křížů připomínajících místa smrti slavných pytláků, hajných, dřevorubců. A je to už poměrně dlouho, co Miloslav Nevrlý - Náčelník napsal kni- hu12, ve které popsal, nejen kde se téměř zapomenuté pomníčky nacházejí, ale i příběhy, které se k nim váží. Nastartoval tím obrovskou vlnu zájmu – řada oddílů proto při cestě do Jizerek čte příběhy a děti si s pomocí mapy a popisu v knize připravují taktiku na to, jak je najít (a že je to kolikrát hodně těžké). Hledání i úspěch z nálezu mají neopakovatelnou atmosféru. Příběhy vážící se k pomníčkům je v současné době možné nalézt i na internetu13, vznikly i podobné knihy o jiných územích.

Metodické poznámky

Všechny činnosti a hry v přírodě

Programy v přírodě mohou mít různé cíle, ale v druhém plánu by nám měly posloužit jako programy pro vnímání přírody. Můžeme toho dosáhnout tím, že přírodu nebudeme chápat jen jako kulisu, ale cíleně použije konkrétní místo v přírodě, přírodní překážky, počasí, čas, ...

Cílené programy

Pro rozvíjení vnímání přírody je důležité postupně se učit zastavit, ztišit se, umět si všímat krásy, umět najít zajímavý úhel pohledu, radovat se z detailů a ma- ličkostí. A dále se učit přírodu prožít a vyjádřit. Hlavními prostředky jsou zde programy na „otevírání smyslů“7 a různé tvůrčí a umělecké aktivity. Hry na „otevírání smyslů“ jsou většinou poměrně klidné, úkol hry je v nich postaven tak, aby při nich člověk používal pro kontakt s příro- dou i jiný smysl než zrak a nebo vnímal sice zrakem, ale z neobvyklé perspekti- vy. Pracujeme s nimi tak, že je řadíme do pásma pokud možno tak, aby na sebe logicky navazovaly a důsledně používáme legendu, která bývá společná pro celé pásmo.

Objevování příběhů v krajině

Učme se vidět příběhy v krajině. Vyjdu-li do krajiny, mohu v ní najít stopy minulosti a to jak lidské činnosti (zbytky staveb, stopy po hospodaření) tak i přírodních sil a dějů (geologické útvary, typický tvar sopek, zkameněliny, vymletá údolí řek, jeskyně). Pokud tyto stopy navzájem propojím, mohu se způsobem až detektivním dopátrat pravděpodobných příběhů, jichž jsou součástí.

Pomáhej hledat v krajině zajímavé prvky, které osloví různé typy lidí v oddíle. Někoho zaujme spíš příroda, někoho staré památky (hrady, tvrze, vykopávky), někoho technické památky v krajině (například Schwarzenberský nebo Vchynicko-Tetovský kanál na Šumavě, železniční viadukty, Štolpišská silnice v Jizerských horách, přehrady a vodní elektrárny, objekty prvorepublikového opevnění atd.). Dobrým pomocníkem ti bude zadní strana mapy, kde se dočteš podrobnosti o zajímavých místech a lépe budeš vědět, čeho si všímat a na co upozorňovat.

Nemusíš se přitom za každou cenu nutit do oblastí, kterým nerozumíš, děti dokážeš snáze nadchnout pro to, co zajímá tebe. Například u výpravy za zmizelými vesnicemi z rámečku můžeš cestu doplnit povídáním podle své odbornosti nebo koníčka – architekt může vyprávět, jak ta vesnice vypadala, tesař jak se stavěla, přírodovědec nebo zahradník co tam dříve rostlo, kuchař jak se dříve vařilo… Je možné využít i zajímavých osobností z řad ostatních činovníků střediska, rodičů či dalších, kteří jsou ochotni nechat se na výpravu „zapůjčit“.

Zdroje

Petr Klápště a kol.: Příroda kolem nás. Praha 2008, s. 20-30.

Milan Caha - Jan Činčera - Jan Neuman: Hry do kapsy VII. Sociální, ekologické, motorické a kreativní hry. Praha 2004.