ČÁST

HODINY

FORMA

METODA

OBSAH

1

ÚVODNÍ MODELOVÁ SITUACE

„MOTIVAČNÍ SCÉNKA“

5 min.

MODELOVÁ SITUACE

Úvodem do tématu je modelová scénka. Účastníci přicházejí na určené místo, kde zhlédnou scénku (viz metodická část) sehranou vedoucími. 

Ze scénky vyplyne poučení: „Největší problém při poskytování první pomoci je vůbec začít a neříkat si, že to za mne udělá někdo jiný.“

2

PRÁCE VE SKUPINÁCH

40 min.

TÝMOVÁ SPOLUPRÁCE

Tři kroky první pomoci – jaké to jsou? 

Účastníci se rozdělí do několika skupin. Každá skupina obdrží jeden pracovní list „Tři kroky první pomoci“ (viz příloha č. 1). 

Když budou mít skupiny vyplněné pracovní listy, společně s realizátorem zkontrolují jejich správnost a vysvětlí si podrobněji jednotlivé kroky. 

Realizátor aktivity pokládá skupině opakovací otázky z tohoto cvičení.

3

TEORETICKÁ ČÁST

10 min.

DISKUZE

Nyní si prakticky vyzkouší, co dělat, když uvidí člověka v bezvědomí.

Na začátek se zeptáme, jaký je první krok, který musejí udělat, když uvidí zraněného. Jednoznačně by měli odpovědět, že se musejí přesvědčit o tom, že je situace bezpečná – rozhlédnout se, zjistit, zda hrozí nějaké nebezpečí a co se vlastně stalo. 

4

PRÁCE VE SKUPINÁCH

„SIMULACE“

35 min.

PRAKTICKÁ ČÁST

Záklon hlavy (15 minut)

Nyní účastníci utvoří skupiny asi po 10 účastnících. Členové jedné skupiny si lehnou na záda, všichni vedle sebe. Jeden ze skupiny začne na jedné straně řady ležících a postupně si na každém zkusí záklon hlavy. Vedoucí to může kontrolovat, případně upozornit, že by to šlo ještě více (což půjde, protože se účastníci většinou bojí hlavu zaklonit pořádně). Když si to vyzkouší první dva účastníci, tak vyrazí další. Kdo už zaklonil hlavu všem členům ve skupině, lehne si na konec řady. Tak si postupně všichni zkusí na všech záklon hlavy. 

Po aktivitě je vhodné říci, že každému se hlava zaklání jinak – někomu to jde lehčeji, někomu obtížněji.

Nácvik přístupu k člověku v bezvědomí (20 minut)

Nyní si každý několikrát vyzkouší správný postup přístupu k člověku v bezvědomí. Utvoří dvojice – jeden z nich bude hrát postiženého, druhý k němu bude přistupovat a zkoumat, zda je, či není v bezvědomí.

Každý si vyzkouší několik variant:

• leží na zádech, dýchá
• leží na boku, dýchá
• leží na břiše, dýchá

Stručně řečeno – uvidí zraněného, zjistí, zda je, nebo není v bezpečí, osloví, zatřese, zakloní hlavu, zjistí dech, volá 155.

Můžeme pracovat s variantou, že jeden z dvojice vždy odejde za dveře a my instruujeme ty, kteří zůstali v místnosti, co mají dělat (například pokud nezakloní hlavu, zadrží dech).

Dopředu se domluvíme, že když budou chtít volat záchrannou službu, zvednou ruku.

ČÁST

HODINY

FORMA

METODA

METODICKÉ DOPORUČENÍ

1

ÚVODNÍ MODELOVÁ SITUACE „MOTIVAČNÍ SCÉNKA“

5 min.

PŘEČTENÍ TEXTU

Úvodní scénka: Na celou scénku postačuje jeden vedoucí a jedna figurína, případně ostatní vedoucí (či pověření účastníci) ztvárňují raněné aj.

Společně přehrají podobný scénář: Vedoucí přichází na místo nehody, vidí zraněné kolem, začíná řešit, co udělá jako první, má strach, že něco poplete, listuje v manuálu/příručce pro první pomoc, ale nenachází správné informace, příručka je poškozená. Začíná mít větší a větší tíseň. Štronzo. Vystoupí ze situace a přečte nebo řekne úvodní komentář:

Největší problém při poskytování první pomoci je vůbec začít a neříkat si, že to za mne udělá někdo jiný. Často máme strach se zapojit, bojíme se, že něco uděláme špatně, že situaci ještě zhoršíme, nepamatujeme si ten „správný postup“. Výsledkem pak bývá, že lidé nedělají vůbec nic, nebo naopak začnou zbrkle zachraňovat.
Právě proto existuje systém „tří kroků“, který lze použít v každé situaci první pomoci. Jednotlivé kroky nám poradí, co dělat, na co nezapomenout. Tento postup používají i profesionální záchranáři, takže věř, že opravdu funguje. Jasný začátek a jasný konec – tři kroky. Ještě předtím, než si jednotlivé kroky představíme, je nutné říci, že žádný z kroků nelze vynechat a také nelze měnit pořadí jednotlivých kroků.

2

PRÁCE VE SKUPINÁCH

40 min.

Účastníky rozdělte do vyvážených skupin, složené z aktivních i méně aktivních účastníků z důvodu náročného tématu. 

Lístečky umístěte do vzdálenosti dle potřeby – v případě chlapecké skupiny mohou být lístky ve větší vzdálenosti, dojde k vybití energie a u dalších částí programu bude skupina pozornější. Pro lístky je možné běhat jako jednotlivci (štafeta), nebo jako celá skupina. V případě, že běží celá skupina, dojde k úspoře času.

Při hře jsou pro zpestření zapojeni chytači. Mohou to být účastníci, kteří mají o tuto roli zájem. Doporučujeme mít 1 chytače na cca 10 účastníků. Úkoly, které účastníkům za chycení dávají, doporučujeme dopředu rozmyslet.

Doporučujeme stanovit časový limit, aby byli motivovanější k hledání informací. Na samotnou hru by mělo stačit 20 minut, dalších 15 minut lze využít ke zkontrolování správnosti odpovědí v pracovních listech (viz níže).

Když budou mít skupiny vyplněné pracovní listy, společně s vedoucím si zkontrolují své odpovědi. Zároveň si vysvětlí podrobněji jednotlivé kroky. Vedoucímu mohou pomoci podrobněji sepsané informace ke třem krokům (viz příloha č. 3). 

Možné otázky:

K prvnímu kroku:

• Co je podle tebe potřeba udělat jako první?
• Koho všeho je potřeba chránit?
• Dokážeš vyjmenovat nějaké situace, při kterých nám může hrozit nebezpečí?
• Co je potřeba zjistit o zraněném?
• Co dělat, když nám reálně hrozí nebezpečí?

K druhému kroku:

• Co si myslíš, že je potřeba udělat, když se ujistíme, že nám žádné nebezpečí nehrozí?

K třetímu kroku:

• Co můžeme od zraněného získat za další informace?
• Čeho je dobré si u zraněného všímat?

V příloze č. 4 jsou pak uvedené možné otázky, na které by se účastníci mohli během výkladu zeptat.

3

TEORETICKÁ ČÁST

10 min.

S účastníky teoreticky projdeme, jak přistupovat k člověku v bezvědomí. Vedoucímu aktivity doporučujeme nastudovat přílohu č. 5. 

4

PRÁCE VE SKUPINÁCH

35 min.

Nácvik simulace ve skupinách. Skupiny doporučujeme mít po cca 10 účastnících, rozdělení záleží na nich. 

Na závěr doporučujeme reflexi; pojmenování toho, co si každý z programu odnáší.